Hlavní obsah

Ultimátní rady, jak běhat za mrazu

René KujanSport.cz

Nejsme si tedy úplně přesně jistí, co to slovo „ultimátní“ znamená, ale berte to třeba tak, že až si přečtete naše rady, žádné další už nebudete potřebovat. Mráz společně se severním větrem po boku může být krutým tréninkovým společníkem, ale ani v třeskutých zimách není nutné házet flintu do žita. A nejen proto, že běžci povětšinou nenosí flinty a žito už je dávno sklizené.

Foto: archiv autora

Běhat se dá i za mrazu, ne že ne!

Článek

Obléknout se do mrazu je ošidné. Navléknete se moc - zapaříte se, zpotíte a následně zmrznete. Navléknete se málo - a zase zmrznete. Je prostě třeba to vychytat, protože ostatní cesty vedou dříve či později do ledového království děda Maróze. Naštěstí máme staré moudré pořekadlo, takovou mnemotechnickou pomůcku: Oblékni se tak, jako by ses oblékal na poslední kilometr.

Což je rada dobrá, ovšem s jednou výjimkou - že neběžíte jen jeden kilometr.

Když se zahledíte na některé fotky z ruských zimních maratónů, možná tam také zahlédnete onoho pověstného místního dědu, co v teplotách, kdy pomalu začíná zamrzat i vodka, vyběhne jen v trenýrkách a nátělníku. A do cíle maratónu zatím také vždycky doběhl. Drží se totiž další staré a osvědčené zásady: To chce klid a ruce, nohy a hlavu v teple

Udržet ruce, nohy a hlavu v teple

Takže sice na sobě má nátělník a trenky, ale lokty, kolena, hlavu a ruce má zachumlané ve vlněných pomůckách, které mu zřejmě za dlouhých zimních večerů upletla jeho babča.

Údaje odborných pramenů se různí, nicméně všichni se shodují na tom, že člověk velkou část tepla ztrácí povrchem hlavy (tady údaj variuje od 40 do 60 %). Kromě pořádného kulicha přes uši je také třeba se postarat například pomocí šátku či vhodné roušky o nos a pusu. Že máme mít v teple také prsty, asi napadne každého.

Uši, nosy, prsty na nohou či rukou jsou nejčastější tělesné součástky, které na horách nechávají horolezci, či si je zcela zčernalé přivážejí domů v zavařovačkách. Teplé ponožky, odpovídající boty, teplé rukavice, kulich a případná rouška. To je základ, pak už na sobě můžete mít s trochou nadsázkou cokoli.

Oblečení na běhání v zimě

Výhodou jsou materiály transportující pot co nejrychleji od těla. Cokoli z funkčních oděvů by to mělo zvládnout. Z přírodních se doporučuje merino vlna (pro movitější fajnšmekry také pravý hedváb), bavlnu si nechme raději na léto. Ta příliš ochotně nabírá vlhkost a příliš neochotně se jí zbavuje.

Trenéři v Británii například doporučují mít na sobě i do mrazu jen dvě vrstvy. Na těle funkční triko s dlouhým rukávem těsně přiléhající, na něj pak volnější triko s krátkým rukávem. Běžecké elasťáky už jsou dnes většinou tak vyspělé, že na těch nejchoulostivějších partiích, které se ani během příliš nezahřejí, mají membránu z neprofuku nebo alespoň zesílené zateplení.

Obuv na běh v zimě

Boty se vyplatí spíše o něco větší. Nejen, aby se vám do nich případně vešly i dva páry ponožek, ale hlavně, aby nikde moc netlačily na prsty. To totiž může mít za následek jejich nedostatečné prokrvení a následné omrznutí.

Taky jste za mlada nesnášeli, když vás máma v zimě ráno patlala po obličeji jelením lojem? Ale myslely to s námi ty naše mámy opravdu dobře. Zkusme odhodit dětská traumátka a v mrazech si chraňme odhalené části těla (to se bude patrně týkat jen a pouze obličeje, excentričtí páni v dlouhých černých pláštích odpustí) například vazelínou, jelením lojem a podobně, zkrátka něčím, co neobsahuje moc vody.

Zmrzlým zimním kilometrům třikrát zdar!

Reklama

Související témata:
Hedvábí