Článek
Za mořem je šest let a vedle nadšení a studijních úspěchů se jí vede i na dráze. Už se zařadila na čtvrtémísto české historie na 3000 m překážek, ke startu na MS v Pekingu ji schází necelých pět sekund. Plánovaný útok na limit při ME družstev zhatily horečky. „Tak jsem se místo na dráze potila v posteli,“ litovala 25letá atletka.
Před šesti lety zamířila z Brna do San Franciska, vloni po dokončení studií se přesunula do Boulderu v Coloradu. „Je to úžasné místo na úpatí Skalistých hor. Našla jsem tam krásnou rovnováhu, věnovala jsem se atletice, pracovala v outdoorovém obchodě a zároveň moha lézt po skalách, což mě strašně baví,“ pochvaluje si.
Co je tedy nejdůležitější, aby mohl talent na zámořské univerzitě rozkvést? „Asi vůle,“ přemítá. „Sen o olympiádě byl ve mně od dětství, tak nechci zklamat tu malou Evu, která si vždycky vystřihovala články z novin třeba zrovna o Tomáši Dvořákovi nebo Tomáši Janků a teď je s nimi ve výpravě,“ odkazuje na současného šéftrenéra a svazového ředitele.
Má dva domovy
„Také jsem měla štěstí na menší univerzitu, kde nechtěli po atletech, aby všude závodili a naháněli body kvůli titulům. A nebyla jsem přemotivovaná,“ vypráví.
Vízum Krchové vypršelo, do Česka si pořídila jen jednosměrnou letenku. Co dál? „Plán byl chystat se rok před olympiádou v Praze, kde se budu moct soustředit na běhání,“ říká. Ale za moře ji to stále láká. „V Boulderu je velká univerzita, kde bych chtěla zkusit doktorandské studium, obor politické vědy,“ přiznává.
„Nechci říkat, že je v Americe všechno lepší. Jestli se tam vrátím, vždycky budu pyšná, že jsem z Česka. Ale je pěkné mít dva domovy a vědět, že na obou kontinentech jsou lidi, kteří vás vždycky rádi uvidí,“ dodává.
