Hlavní obsah

Sportovní peklo v New Yorku zvládlo za 20 let jen 45 podivínů

Dva maratóny denně. Ne tři dny, deset, ale více než padesát dnů v kuse, maximum je davapadesát, to je limit. Každý den běhat desítky kilometrů. Uf. Navíc na prostoru, kde se po pár kolech musíte zbláznit. Možná i proto má tento podnik přezdívku nejtěžší silniční závod. Nirbhasa Magee si ho před pár týdny zkusil. „Zeď přišla po čtyřiceti dnech v kuse. Myslím, že jsem měl někde kolem 2500 mil, bylo těžké jít dál,“ přiznal běžec pro server telegraph.co.uk. Musel pokračovat v obíhání bloku, zbývalo mu ještě 600 mil. Nakonec Self-transcendence 3100 mile race v New Yorku zvládl.

Foto: telegraph.co.uk.

Nirbhasa Magee to zvládl, uběhl 3100 mil.

Článek

Magee není průměrný běžec, ani průměrný ultra běžec. Uběhnout v New Yorku 3100 mil není totiž nic průměrného ani ultra. Tohle je beast. V době, kdy Magee dosáhl cílovou čáru, hodiny se zastavily na 51 dnech, 12 hodinách, 12 minutách a 13 sekundách. Stal se osmým běžcem, který překročil tuto demarkační linii v roce 2015. A pouze pětačtyřicátým za dvacet let.

Vydržet a zdolat tuto vzdálenost za dvaapadesát dnů, znamená mít nízký práh bolesti a spát jen okolo čtyř hodin denně.

První závod na 3100 mil se běžel v roce 1997, od té doby se koná každý rok. Pravidla jsou velmi jednoduchá. Odvážlivci mají 52 dnů na uběhnutí vzdálenosti. Na počet kilometrů potřebujete uběhnout ekvivalent dvou maratónů denně. Každý den. Start v šest ráno. Až do půlnoci máte čas si běhat.

„Mount Everest ultramaratón," který má 3100 mil znamená pro běžce jednu jistotu na samém začátku. Celkem absolvovat 5649 okruhů kolem půlmílového bloku. „Je to nepochybně velice impozantní úkol dokončit tuto vzdálenost," přiznal organizátor Rupantar LaRusso. „Je na vás kladen psychologický tlak. Pokud se nedostanete na denní minimum, ztrácíte. Zotavení ze dne na den je prvořadé. Musíte využít všechen čas na závodní dráze a nějak opakovat znovu a znovu po dobu 52 dnů nebo méně. Trpělivost je nejdůležitější."

Jedenáct párů bot, řezal do nich i díry

Loňský vítěz, finský běžec Ashprihanal Aalto, prošlapal osm párů bot v rekordním čase 40 dní, 9 hodin, 6 minut a 21 sekund. Dal průměrně více než 76,75 mil každý den. Jako pohon mu sloužily čokoládové sušenky a pozitivní myšlení. Magee potřeboval více bot, celkem jedenáct.

„Asi po týdnu jsem musel vyřezat otvory po stranách bot, na místě, kde se třela kůže." Spotřeboval kolem 10 000 kalorií denně. Běžci se při těchto extrémech nebojí ani zmrzliny plus využívají jídla s vysokým obsahem tuku a cukru, které se rychle přeměňují na energii, což je ideální pro tento závod.

Po půlnoci sprcha, masáž, regenerace chodidel, rychlé ošetření zranění, poté postel a spánek, který je nejlepší regenerací. Další den ráno v šest opět stejná písnička se stejným startem - Dobrý den, běžíme. „Fyzicky to bylo těžké, ale největší bitva bylo přesvědčit sama sebe, aby člověk dokončil. Musel jsem zůstat pozitivní, jít dál," přiznal Magee.

Po třech měsících se jeho tělo do značné míry zotavilo, ale mysl je jiná. „Pořád nemůžu pochopit, že jsem běžel tak daleko, tak dlouho. Je to všechno poněkud absurdní."

Mezi úspěšné se v historii závodu na 3100 mil zapsali i Češi. Několikrát se na start postavil i Atmavir Petr Spáčil. Běžeckou zkušenost poznal na vlastní kůži i Vlastimil Dvořáček.

Reklama

Související témata: