Článek
V Ďolíčku se po čtvrtstoletí sešli téměř všichni ligoví šampioni z roku 1983 a Milan Čermák nemohl chybět. Ve druholigovém duelu s Jihlavou zase po osmi letech na vlastní oči sledoval své nástupce v zeleno-bílých barvách.
Internacionál se usadil v Rakousku a do Prahy jezdí párkrát do roka. „Většinu času tady pak strávím s dětmi a s vnoučaty. S bývalými spoluhráči z Bohemky se scházíme hlavně při silvestrovském fotbálku a dáváme pozor, abychom byli až do večera střízliví,“ usmíval se distinguovaný muž v brýlích.
Brücknerovi vůbec nezávidí
Domácí kariéru končil v Teplicích a Říčanech, pak ho ještě František Veselý přemluvil k dojíždění do rakouské I. A třídy. Čermák tam působil jako hrající trenér, později si našel práci ve stavební firmě a už osmnáct let v Rakousku žije. Může tak zblízka sledovat snažení českého kouče Karla Brücknera na lavičce rakouské reprezentace.
„Řeknu to stručně. Když máte špatný materiál, tak z něho těžko postavíte dobrý barák,“ pomáhá si příměrem ze svojí profese. „Dobře jsem poznal mentalitu rakouských hráčů. Ti se v první řadě zajímají o peníze, teprve potom o fotbal. Proto se dost divím, na Brücknerově místě bych rakouskou reprezentaci vůbec nebral. Asi měl velkou motivaci ještě něco dokázat.“
Rakušané dlouho nevydrží
Čermák měl své pochybnosti, i když Brückner začal remízou s Italy a senzačním vítězstvím nad Francií. Stačilo pár zklamání, a z hrdiny je během pár týdnů trenér na odstřel.
„Situace se rychle otočila, což mě vzhledem ke znalosti rakouských fotbalistů ani nepřekvapuje. Nejsou prostě schopní udržet stabilní výkonnost delší čas. Na to by v Rakousku narazil kterýkoliv trenér,“ poukazuje exvršovický střelec.
O Brücknerově budoucnosti na rakouské lavičce si nedělá velké iluze. „Svaz ho podržel, ale lehké to mít rozhodně nebude…“
