Monako - Manchester City 3:1Guardiolovi jubileum pořádně zhořklo, jeho Citizens se s Ligou mistrů loučí

Otřesné, co Citizens do přestávky předváděli... Nic z toho, co Guardiola pro odvetu nachystal, totiž nefungovalo, takže už po půlhodině smazalo Monako manko z prvního zápasu. Snadno a pohodlně, protože obrana Ostrovanů hořela, středová řada neudržela míč, natož aby ho vybojovala, vpředu Agüero vůbec neexistoval.

Ostrý kontrast s nabuzeným domácím celkem překypujícím aktivitou, důrazem a hlavně hrajícím v plné rychlosti. Vůbec na něm nebylo znát, že chybí zraněný snajpr Falcao, protože osmnáctiletý supertalent Mbappé měl alespoň možnost ukázat, co v sobě skrývá.

Už po osmi minutách to dal pohotovou trefou soupeři na vědomí, Brazilec Fabinho se k němu ještě před naplněním první půlhodiny přidal, takže hra Citizens byla v tu ránu v troskách.

Pro Guardiolu pochopitelně důvod, aby o přestávce přeskupil sestavu a hlavně svým svěřencům promluvil důkladně do duše. Zapůsobilo by to na ně, neboť po změně stran byli k nepoznání. Zpřesnili a zrychlili hru, získávali většinu míčů, začali diktovat tempo, přitiskli Monako k Subašičově šestnáctce.

Agüero měl hned tři možnosti postupovou matematiku otočit, ale bránu buď minul, nebo ztroskotal na chorvatském brankáři, Sané ho však v 72. minutě zastoupil, takže se Monako ocitlo na chvíli v podobné situaci, jako v prvním osmifinále na Ostrovech.

Ovšem jen na pár minut, protože Bakayoko z první vážnější akce francouzského klubu v druhém poločase skóroval potřetí, což už bylo na Citizens moc. Zaražení, vyvedení z míry, překvapení náhlým probuzením domácích už nedokázali potřebný postupový gól vstřelit a s Ligou mistrů se rozloučili.

Formalita a dlouho také dost nuda. Ale ta byla dána už výsledkem prvního osmifinále, takže Atlético zákonitě vsadilo na to, co mistrně ovládá. Skvostnou defenzívu, perfektně organizovanou hru a čekání na příležitost, kterou umí zúročit.

Proto mohl Leverkusen hrát, kombinovat a pachtit se za představou, že by se mohl v Madridu postarat o překvapení. Možná by nemusela být zase až tak scestná, kdyby Volland hned ve 4. minutě proměnil šanci, v níž se objevil. Bránu však minul a pokračovalo se tudíž podle partitury, která domácím vyhovovala.

A mohla jim vyhovovat ještě víc, protože Correa a záhy po něm Koké měli obrovské příležitosti dvougólové aktivum z prvního zápasu ještě umocnit. Brankář Leno se však vytasil se skvostnými zákroky, a i proto mohl německý celek hrát dál alespoň o čest.

Hrál o ni i poté, co Correa spálil po změně stran další šanci a Griezmann ho vzápětí napodobil. A kdyby domácí gólman Oblak nečaroval a během deseti vteřin nezmařil tutové příležitosti Brandta a Vollanda, mohl skutečně ze scény Ligy mistrů odejít s výhrou a se ctí. I remíza však nakonec představovala pro Leverkusen náplast útěchy.