Podal ruku královně, nasbíral deset titulů. Člen zlaté sparťanské generace slaví padesátiny

Je vicemistrem Evropy a před finále ve Wembley si podal ruku s královnou. Michal Horňák v součtu s federální soutěží získal se Spartou rovných deset titulů, což ho řadí k rekordmanům a legendám klubu.

Platil za svátečního střelce. Jeho parádní trefa ze zápasu s Baníkem na jaře 1994 ovšem byla definitivním razítkem na první titul po rozdělení federace. Obětavý srdcař na pravém kraji obrany jich pak v rudém dresu přidal ještě šest a stal se tak druhým nejpilnějším sběratelem trofejí v dějinách samostatné české ligy.

„Již tenkrát byl typem moderního pravého beka. Konstruktivní, ve správný okamžik se dokázal zapojit do ofenzivy. A dokázal i střílet góly, hlavně po standardních situacích. Jeho poctivost a kvalita ho pak vynesly i do reprezentace, s níž získal stříbrnou medaili na EURO 1996 v Anglii," poukazuje další velký sparťan Vítězslav Lavička.

Horňák si připsal celkem 285 ligových zápasů a 15 gólů a díky své povaze bojovníka se stal oblíbencem sparťanských fanoušků. V evropských pohárech sehrál 55 utkání, v dresu národního týmu si připsal 38 mezistátních startů, včetně šesti střetnutí na stříbrném ME v roce 1996.

„Právě v Anglii jsem prožil největší zklamání po předchozí velké radosti. Ve finále s Německem jsme vedli 1:0, ale v prodloužení za stavu 1:1 inkasovali více než nešťastný gól. Všichni jsme cítili, že jsme měli na titul," vzpomíná Horňák na klubovém webu.

Po skončení aktivní činnosti se stal úspěšným trenérem mládeže, juniorky, asistentem trenéra sparťanského áčka (závěr minulé sezony dokončil jako zastupující hlavní kouč) a od letošního roku opět i koučem rezervy.

„Nejmilejším dárkem k mým 50. narozeninám, při očekávaném dokončení první ligy i domácího poháru, by byly pěkné výkony našeho mužstva, které by mu ve vydařených zápasech zajistily podzimní účast v Evropské lize," přeje si oslavenec.