Pryč s tankodromy. Liga se rozhoupává k radikální změně. Kluby reagují

„Posunuli jsme se z 90. let už o dost dál, padají rekordní částky za platy a přestupy hráčů,“ říká v posledním díle pořadu Ťukes na Sport.cz expert Jakub Diviš. „Kluby by měly najít i finanční prostředky, které by investovaly do hracích ploch, aby se na nich dal hrát dobrý fotbal.“

Upřímně?

Na několika ligových adresách se to v úvodních jarních kolech moc nedaří. No, někdy skoro vůbec. Stébla trávy se ztrácejí v hnědé zemině. Převažuje hlína, bahno nebo dokonce písek, který se při nouzovém řešení použije. Mizerný povrch mají v Jablonci, Hradci, Teplicích nebo Olomouci, kde trávníkáři donedávna sbírali ocenění za luxusně připravený koberec.

„Hřiště úplně šílený. Někde je to tankodrom!!!“ vyťukal naštvaně na síť X známý hráčský agent Jiří Müller. Zlobí se i fanoušci a fotbalisté. „Často jsme terčem kritiky za to, že se na našem oraništi nedá hrát,“ připouští jablonecký mluvčí Ondřej Belák. A přitaká: „V českých podmínkách je hybridní trávník asi jedinou možnou cestou ke zlepšení kvality hřišť.“

Počátkem března se po smršti kritiky na jednání Ligového výboru LFA řešilo, jak se dají zlepšit trávníky. Šéf LFA Tomáš Bárta pro další jednání dostal za domácí úkol přípravu komplexnějšího materiálu.

O pár dní později ve veřejném dopise téma ještě víc rozvířil liberecký majitel Ondřej Kania, který zmínil povolení ligových zápasů na hřištích s umělým povrchem a také vypsání ligového tendru na dodavatele hybridních trávníků a s nimi souvisejících technologií. Hromadné pořízení mělo jednotlivým klubům mnohamilionové investice o něco zlevnit.

Sport.cz se rozhodl oslovit všechny ligové kluby. K tématu vyjádřilo 15 ze 16 klubů. Z odpovědí bylo znát, že jde leckde o citlivou záležitost, která se intenzivně řeší. Pozitivní zjištění ovšem je, že ve většině klubů o hybridu minimálně uvažují. Blíže vše vysvětlujeme v přiloženém boxu.

Že by se blížilo období, kdy oraniště, pískoviště či tankodromy přeci jen z ligy zmizí?

Hybridní trávník je přírodní tráva, která se zkombinuje s umělými vlákny. Využívá ho evropská klasa jako Bayern, Juventus, Benfica. Vylepšený trávník je pevnější, odolnější a vlastně i příjemnější na pohled.

„Hřiště je taky stabilnější, rychlejší a výrazně méně dochází k vytrhávání drnů,“ pokračuje provozní ředitel Slavie David Šrámek. „Podle mého názoru se díky této technologii bavíme o trávníku, který je o desítky procent kvalitnější, a to i na stadionech ve vyšších nadmořských výškách, kde může být péče o trávník náročnější.“

Právě v Edenu počátkem loňského léta jako první v tuzemsku oznámili, že do sezony vstoupí s novým vylepšovákem. O pár týdnů později se s hybridem pochlubila Plzeň. „I na konci zimy je náš hybridní trávník ve velmi kvalitním stavu, ačkoli se na něm odehrála spousta zápasů v rámci ligy či evropských pohárů,“ pochvaluje si mluvčí Viktorie Václav Hanzlík.

Ke Slavii a Plzni se v zimě připojila i Sparta. „Bez ohledu na okolní dění jsme dospěli k rozhodnutí, že hybrid v našich zeměpisných šířkách potřebujeme,“ vysvětluje ředitel komunikace Sparty Ondřej Kasík. „Uvědomujeme si finanční náročnost pořízení a bylo by fajn, kdyby vše zastřešila LFA a stal se z toho ligový projekt.“

Každá sranda něco stojí.

Částka za hybridní trávník se pohybuje kolem šesti až sedmi milionů korun. Kromě instalace je vhodné pořídit i další technologie. Zůstaňme u příkladu Slavie, kde v minulosti opakovaně měnili a řešili kvalitu trávníku. Nyní péči o hrací plochu povyšují až na alchymii.

V Edenu vlastní hned šest osvětlovacích ramp, k lepší cirkulaci vzduchu využívají SGL ventilátory, které vzdáleně připomínají sněžná děla. „K tomu přidáváme i další technologie, například UV zařízení pro prevenci chorob trávníku nebo senzory pro monitoring vlhkosti a podmínek ve vegetační vrstvě,“ doplňuje provozní ředitel Šrámek.

„Je potřeba říct, že hybridní trávník podle našeho názoru není samospásným řešením,“ upozorňuje Martin Kovařík, tiskový mluvčí Teplic, jejichž hřiště patří nejkritizovanějším v lize.

A Kovařík pokračuje: „Sám o sobě totiž nevyřeší problémy zimního období v našich klimatických podmínkách. Klíčovým prvkem je především dodatečné osvětlení trávníku pomocí speciálních světelných ramp, které podporují růst trávy, což je však technologicky i finančně velmi náročné. Už dnes klub v zimních měsících vynakládá na vyhřívání hrací plochy částky v řádu stovek tisíc korun měsíčně.“

Tím se dostáváme k zádrhelům. Ač všichni minimálně debatu o zkvalitnění ploch vítají, k samotnému zlepšení se nemusí odhodlat.

Samotné pořízení hybridu nepředstavuje pro klub jediný náklad. Problémem také je, že některé ligové stadiony jsou městským majetkem. Vedou se diskuze, kdo investici zaplatí. Nebo vy byste v nájemním bydlení chtěli z vlastní kapsy financovat podlahové topení?

Ostravský Baník například na Městském stadionu v pronájmu a věří, že se za pár let natrvalo zpět přestěhuje na Bazaly.

Ze Zlína zase poslal redakci společné prohlášení fotbalový klub s městskou společností STEZA, která zlínský stadion vlastní: „Společně s klubem uvažujeme velmi vážně o hybridním trávníku, u kterého vidíme pro hřiště v podmínkách nižších teplot a vyšších vlhkostí jeho hlavní přednost - vyšší odolnost mimo vegetační období.“

Společný tendr na dodavatele se zástupcům ligových klubů zamlouvá. „Je ale potřeba brát v úvahu i praktické limity realizace,“ podotýká Vít Zavřel, předseda představenstva pardubického klubu. „Hybridní systém instalují na světě pouze dvě specializované firmy a samotná instalace jednoho hřiště trvá přibližně sedm dní při nepřetržité práci. Realizace je navíc možná prakticky jen během letní přestávky, takže by bylo logisticky složité stihnout větší počet stadionů v krátkém časovém okně.“

A Richard Jukl coby zástupce sousedního Hradce Králové připojuje: „Navíc je spousta stadionů ve vlastnictví měst a tam jsou postupy tendrů zcela odlišné.“

Také se v nejvyšší soutěži vyskytují týmy, které o hybridu neuvažují. I díky vlídným okolnostem se jejich zelená chlouba nenachází v katastrofálním stavu jako u konkurence. Jako příklad slouží například Slovácko či pražská Dukla.

Jinde takovou kliku neměli a nemají. Proč? Podrobnější rozpis by se spíš hodil do časopisu Zahrádkář než na sportovní web. Zkusme vypíchnout alespoň některé faktory.

Klimatické podmínky a nepříjemnější zima. Špatné zakořenění. Nevhodná péče. Nebo zkrátka obrovitá smůla, kdy se utkání hrálo například po vytrvalých deštích mimo vegetační období, po němž se trávník nenávratně poškodí. Vliv má i nezvyklé vytížení trávníku.

Na poslední dva body nejspíš doplatili v Olomouci. V půlce listopadu dohrával národní tým na Andrově stadionu zpackanou kvalifikaci o mistrovství světa. Sigma po posledním reprezentačním srazu ještě hrála dva duely Konferenční ligy, které obnášejí i předzápasové tréninky.

I proto Olomouc narychlo před čtvrteční osmifinále Konferenční ligy s Mohučí měnila trávník. Zanedlouho chtějí alespoň trávu v obou šestnáctkách vyměnit v Jablonci. Už na podzim se obměnil zničený trávník v současném domově Baníku.

Taky nezapomeňte, že se domácí soutěž oproti minulosti se zavedením nadstavby stále rozpíná. Liga se hraje ještě v polovině prosince, znovu se rozjíždí na přelomu ledna a února. Evropské poháry mají zimní pauzu ještě kratší.

Například liberecký majitel Kania upozornil, že existují i úskalí, která se nedají ovlivnit. „Z našich analýz vyplývá, že Liberec v kombinaci s nadmořskou výškou, četností srážek a umístěním v údolí pod horami má sám o sobě výrazně horší předpoklady pro existenci kvalitních herních povrchů z přírodní trávy, než je tomu u všech ostatních klubů,“ napsal ve veřejném dopise.

A také tím otevřel téma, zda by se v nejvyšší soutěži jako v jiných vybraných evropských ligách nemohlo hrát na „umělkách“.

Není to novinka. Něco podobného třeba už předloni nadhodil ve studiu Sport.cz expert Petr Mikolanda. „Jablonec by měl mít jako jediný celoroční umělou trávu,“ líčil. „Čtyři utkání za sezonu se tam odehrají na hezké trávě, ale zbytek hrají na šíleném terénu. Myslím, že by jim to pomohlo. Klub by byl něčím specifický, soupeř by se musel přizpůsobovat umělé trávě.“

Jenže nápad zásadně naráží.

V tuzemských profisoutěžích dlouhodobě platí, že se na hřištích s umělým povrchem hrát nesmí. Stojí v řádech. Příklad? Třeba Karlovy Vary kopou divizi na umělce, ale ligovou Spartu si loni v domácím poháru museli pozvat do azylu v Sokolově. Podle informací Sport.cz není v ligovém velíně na LFA povolení umělek téma.

Proti jsou koneckonců i největší kluby v zemi - Plzeň, Sparta i Slavia. Jeden ze zaznívajících argumentů je i ochrana hráčů. „Nejsem zastáncem čistě umělého povrchu pro profesionální soutěže,“ kývne například i provozní ředitel Dukly Jan Pázler.

„Umělý trávník samozřejmě využíváme například v zimním období pro trénink, takže s tímto typem povrchu máme zkušenost a sledujeme i další technologický vývoj v této oblasti. Zároveň ale platí, že pro ligový fotbal je podle nás stále ideálním standardem kvalitní přírodní trávník. Ten je z pohledu hry i vnímání soutěže pořád nejpřirozenějším řešením,“ sděluje zase výkonný ředitel Slovácka Jaroslav Vašíček.

Koneckonců i z kritizovaného Jablonce zní, že místo umělky by raději vyzkoušeli hybridní hřiště. „Stále věříme, že i v naší nadmořské výšce je možné hrát na přírodní trávě,“ doplňuje mluvčí Belák.

„Ligový výbor LFA se otázkou kvality hracích ploch a možnostmi jejich dalšího zlepšení zabýval již na svém posledním zasedání a bude se jí intenzivně věnovat i nadále,“ informuje mluvčí LFA Pavel Jahoda. „Vítáme proto konstruktivní podněty, které k tomuto tématu v rámci fotbalového prostředí zaznívají a mohou přispět k další diskuzi.“

Jak by kromě hromadného a výhodnějšího tendru na hybridní trávník mohla LFA docílit lepších hřišť?

Ve hře je zpřísnění licenčních podmínek či citelnější postihy za hřiště, která nebudou způsobilá k ligovému utkání. Lze také více nabádat rozhodčí k přísnějšímu posuzování. Zvažují se online kontroly vyhřívání trávníku. Běžnou praxí je, že se spouští až několik dní před výkopem. Profitovat z možných návrhů může fotbal, diváci i samotní hráči, u nichž se na kvalitním hřišti snižuje riziko zranění.

Rozšíření ploch s použitím všívaného vlákna by bylo jen ku prospěchu.

„Dodavatelé smluvně garantují minimální záruku pěti let. Podle zkušeností ze západních klubů víme, že všívané vlákno vydrží přibližně osm až deset let,“ přibližuje Šrámek ze Slavie. „Za poslední tři roky přitom vzrostly příspěvky od UEFA a LFA o desítky milionů korun ročně. Dnes dostává každý účastník Chance Ligy nejméně 45 milionů korun ročně.“

Využijí se pro trávníky. V zákulisí se nyní vedou debaty. Vánoce na blátě už je český kolorit, ligu na blátě ale nejen čeští fanoušci vidět nechtějí.