Plzeň - Zlín 2:1Vítězné tažení Viktorie pokračuje! O výhru se ale dost strachovala

Co mohl nebohý Dostál dělat víc? Velkou šanci Hejdy ještě zlikvidoval, protože plzeňského stopera měl přímo před sebou, ale po pár minutách už nárok neměl. „Na Kolářovu střelu bych nejspíš dosáhl, kdyby nebyla tečovaná," glosoval trefu domácího kapitána, aniž by tušil, že po pár desítkách sekund se bude po balónu natahovat znovu marně. Krmenčíkův úder přišel opět po rohovém kopu, při němž nechala zlínská obrana plzeňského střelce hlavičkovat, jak se mu uráčilo.

Duel dvou tuzemských pohárových zástupců dva rychlé góly samo sebou ovlivnily, jen u nich ale zůstat nemuselo, protože se hrálo vlastně pořád na Dostálovu bránu. Třeba takový Kopic měl na noze dvě velké příležitosti, aby náskok ještě pojistil.

Zlínská obrana si totiž nevěděla s pohyblivými, přesně kombinujícími a nápady nešetřícími domácí hráči rady, takže konfrontace se odvíjela jednoznačně.

Skóre však po prvním poločase už tak jednoznačně nevyznívalo, protože po výpadu Bartošáka trefil Ekpai domácího zadáka Hájka a Zlín se do zápasu vrátil. „Však jsme si přijeli alespoň pro bod," tvrdil Ondřej Bačo, že jeho tým chtěl být tím prvním, kdo ukončí vítěznou plzeňskou sérii.

Po změně stran se o to Páníkovi svěřenci skutečně snažili. Zlepšili pohyb, měli míč častěji pod kontrolou, v ofenzívě si počínali mnohem odvážněji a Viktorii, která po inkasovaném gólu až nepochopitelně znervóznila, připravili spoustu horkých chvil. Traoré měl v 66. minutě dokonce na noze vyrovnání, ale Kozáčik jeho ránu z deseti metrů reflexivně vyrazil a svůj tým zachránil, minutu na to pak měl velké štěstí, když ho Vukadinovič sice přehodil, ale bránu minul.

Plzeň sice odpověděla Kolářovou bombou svištící těsně nad břevnem, pak už se ovšem až do konce o výhru obávala, neboť Zlín ji trápil a k bodu měl blízko.