Článek
Jak těžce se rodilo vítězství?
Porazit Slovácko, které má devatenáct bodů a mohlo hrát o poznání klidněji, nebylo vůbec snadné. Moc si považuju, že se nám to povedlo. Získali jsme strašně důležité tři body. Rozhodly dva naše slepené góly na konci prvního poločasu. Po pauze jsme už bohužel nebyli tak aktivní a hosté nás za to jednou potrestali. Těsné vedení jsme ale naštěstí uhájili.
Předchozího trenéra Komňackého jste vystřídal minulé úterý. Co se dalo za tři dny stihnout?
Za tak krátkou dobu skoro nic. Vždyť jsem s mužstvem absolvoval jen čtyři tréninky. Snažil jsem se tudíž kluky hlavně namotivovat. To se mi snad podařilo. Pozoroval jsem na nich obrovské odhodlání. Přenesli si ho i na hřiště.
Vy jste v závěru při emotivním koučování odhodil šálu i bundu. To vám bylo takové vedro?
Vždyť snad ani nebylo pod nulou. (úsměv) Zimu moc rád nemám, ale jsem horkokrevný. A taky jsem chtěl ukázat, že žiju s hráči. Nemůžu přece postávat u střídačky jako sněhulák.
Vzpomněl jste si, že už na podzim 2010 jste také načal nové angažmá vítězstvím nad Slováckem?
To ale bylo v Uherském Hradišti. S Teplicemi? Vlastně ne, s Libercem. Mám už těch štací za sebou hodně. Je ale dobře, že mi premiérové duely vycházejí. Ne vždy to bývá pravidlem.
Co vám střetnutí se Slováckem ukázalo z hlediska další perspektivy jihlavského týmu?
Myslím, že je na čem stavět. Parta je v Jihlavě dobrá, v mužstvu se vhodně kloubí zkušenosti starších borců Blažka, Kolouška či Vaculíka s nadějnými mladíky typu Masopusta a Jánoše. Všichni nyní budou na stejné startovní čáře. Přes zimu se určitě poohlédneme i po posilách. Boj o záchranu bude na jaře ještě složitý.
Momentálně jste na poslední místo odsunuli Slavii, kterou jste do dubna vedl. Jak vzpomínáte na působení v Edenu?
Určitě v dobrém, žádnou zášť kvůli předčasnému odchodu necítím. A Slavii přeju všechno nejlepší. Do ligy patří, bylo by hodně špatné, kdyby sestoupila. Vždyť společně se Spartou či Plzní plní stadióny.
