Článek
Po operaci zkřížených kolenních vazů se však bývalý reprezentant dává rychle dohromady a nyní už vyhlíží příhodný termín, v kterém by se mohl znovu vrátit do rakouské ligy.
Jun patřil k největším českým talentům. Prošel všemi reprezentačními výběry, v juniorském věku se na něj jezdili dívat skauti mnoha evropských klubů. V sedmnácti si připsal na půdě Arsenalu první start v Lize mistrů, jeho gól ve Finsku před více než čtyřmi lety výrazně pomohl k postupu české reprezentace na mistrovství světa.
Jenže v rozletu ho zastavil přestup do turecké ligy. V Besiktasi ani v Trabzonsporu mu štěstí nekvetlo a totéž se dá říct o jeho návratu do Sparty. Do herní pohody se začal vracet až v Teplicích, kde za dva roky nastřílel sedm branek.
Kanonýrské kopačky obul znovu až v Rakousku, kam si ho společně s Petrem Voříškem vytáhl o sestup hrající Altach. "To byl správný krok, přestože jsme nakonec sestoupili. Skvělí lidé v klubu, skvělí fanoušci, byli jsme taková velká rodina. My jsme přišli už v době, kdy měli na záchranu velkou ztrátu, ale lidé byli stále vděční. Zvlášť poté, co jsme v posledním kole porazili jistého mistra ze Salcburku vysoko 4:1," vzpomíná sparťanský odchovanec vděčně na půlrok plný paradoxů.
Na jedné straně přišel strach z prvního životního sestupu, na druhou stranu všem kritikům dokázal, že i ve slabším klubu dokáže pálit ostrými. Ve 14 zápasech vstřelil osm branek. "To mi hodně pomohlo k tomu, že jsme mohli s Petrem jít společně na další štaci do Austrie," připomněl letní přechod do bohatého klubu, který má zcela odlišné cíle. "Byl to takový návrat do velkého fotbalu: evropské poháry, výhled na titul i pohár," popsal atmosféru ve slavném klubu.
I do Vídně šel však pouze hostovat, z Teplic byl zapůjčen s pevnou opcí. "Věřím, že se v létě hostování změní v přestup. I za tu nedlouhou dobu jsem si snad ve Vídni udělal dobré jméno a ani zranění doufám na tom nic nezmění," svěřil se fotbalista. Základy pro další působení postavil Jun dostatečně pevné: za deset ligových utkání vstřelil čtyři góly, další dva přidal v evropských pohárech.
Jenže počátkem října se jeho optimistický plán zadrhl. "Zranil jsem se 3. října, o dvanáct dnů později mě operoval sparťanský lékař Jiří Váchal," popsal nejhorší okamžiky své kariéry. Nikdy totiž neměl tak dlouhou pauzu. "Kdysi ve Spartě jsem sice absentoval tři měsíce kvůli lýtku, ale tady budu moc šťastný, když se dostanu zpátky po pěti měsících," vysvětlil.
Jenže pokud se mu podaří zkrátit léčbu pouze na pět měsíců, bude to ohromné štěstí. "Zatím jsem moc rád, že všechno jde rychleji, než lékaři předpokládali. Už mohu nějaký čas běhat, dokonce mi nedělá problémy ani zrychlení. Pokud se nebude nic zhoršovat, mohl bych za čtyři týdny začít s plným tréninkem. A ideální by bylo, pokud bych mohl v polovině března hrát," plánuje Jun.
Je prý vzorným pacientem. "Nerad bych něco uspěchal a pak toho litoval," naznačil, že bude určitě opatrný. Není divu, ve zbytku jara by rád potvrdil rozhodnutí svého současného klubu na trvalý přestup. Zvlášť když se v rakouské metropoli zabydlela už i jeho rodina.
O české lize má ale poměrně dobrý přehled, možná i kvůli pooperačnímu vynucenému volnu. Jarní boj o český mistrovský trůn bude pro Juna zvlášť zajímavý, neboť na předních místech tabulky se seřadily kluby, v nichž šestinásobný reprezentant působil. "V Jablonci jsem kdysi jako mladý jen chvíli hostoval, ale v Teplicích i ve Spartě mám samozřejmě dost kamarádů, a tak bych nerad dělal nějaké prognózy," uvedl útočník.
Každopádně mateřské Teplice to podle něj budou mít pořádně těžké, tlak ze zadních pozic bude podle něj obrovský. "O titul může hrát reálně ještě možná dalších pět klubů, je to pořádně vyrovnané. A třeba Sparta dělá dobré přestupy, především příchodem Libora Sionka udělala moc dobře, protože on nosí štěstí. Kam přišel, tam z toho byl titul, stejně jako tady v Austrii," připomněl, že jeho bývalý spoluhráč ze Sparty i národního týmu si udělal dobré jméno také v současném Junově působišti.
