Král ligových střelců Jurečka o životní sezoně, zájmu z ciziny i Slavii: Cítím z týmu hlad po titulu

Aigen (od našeho zpravodaje) - Šumava je krásná i na rakouské straně, ale on ji během soustředění moc neužije. Když má volno, relaxuje na hotelu a zavzpomíná na povedené jaro, kterému chyběl jen titul. „Chceme ho zpátky,“ přesvědčuje Jurečka.

I vy? Zůstanete ve Slavii?

Chci jí pomoct do Evropské ligy a uvidíme, co čas přinese. Kdyby přišlo zahraničí, rád bych ho zkusil. V tuhle chvíli se ale soustředím na Slavii, ta mě zajímá nejvíc.

Máte nějakou vysněnou destinaci?

Kdepak. Slavia je tak velký klub, že jsem spokojený už teď. Pokud by se objevila nabídka z ciziny, musela by dávat smysl mně i klubu, teprve pak bych o tom začal uvažovat.

Nebyla by změna angažmá choulostivá vzhledem k tomu, že se příští rok hraje EURO? Minimálně ze začátku byste nemusel mít tak pevnou pozici jako ve Slavii.

EURO je lákadlo, ale já nad tím takhle dopředu nepřemýšlím. Vyhodnotím si to, až to přijde, dřív nemá cenu kalkulovat. Věřte mi, že slávistou jsem rád.

Nedivím se, coby slávista jste se stal králem ligových střelců.

Byl to můj celoživotní cíl, už jako kluk jsem chtěl dávat co nejvíc gólů. Když jsem přecházel z dorostu mezi chlapy, říkal jsem si, že by bylo fajn se jednou stát nejlepším střelcem soutěže, ve které zrovna budu hrát. Že to vyšlo právě v první lize? Paráda, o to víc to bylo sladší. Do příští sezony půjdu s tím, že bych chtěl trofej obhájit.

Vážně? Znám fotbalisty, kteří by to takhle napřímo neřekli.

Chápu, ale já mám rád výzvy. Cílem číslo jedna je titul pro Slavii, ale proč si znovu nesáhnout na korunu pro krále střelců? Jsou to spojené nádoby: když se daří týmu, daří se i jednotlivcům.

Takhle jednoduché to je?

Musí se sejít tři věci. Zdraví, důvěra trenéra a vlastní klid ve chvílích, kdy se nedaří. Nepanikařit, vytrvat a věřit ve svoje schopnosti. Několikrát se mi potvrdilo, že když jsem vydržel a dělal, co umím, přišla odměna.

K tomu jste dozrál s věkem?

Tak nějak. Čím jsem starší, tím méně se užírám negativními věcmi. Dám příklad: když jsem ještě před pár lety neproměnil šanci, strašně dlouho jsem si to vyčítal.

A tím se akorát brzdil.

Přesně tak. Dneska je fotbal tak rychlý, že nemůžete přemýšlet nad tím, že jste nějakou šanci nedal. Brzy přijde další příležitost a musíte být nastavený tak, abyste ji využil. Trvalo mi trochu déle, než jsem přepnul na pozitivní vlnu, ale povedlo se. S věkem jsem se naučil sám se sebou pracovat a těžím z toho. Myslím, že to na mně bylo na konci sezony vidět a povedlo se mi všechny zkušenosti prodat.

Když jsme u fotbalového zrání, patřilo k němu i hostování ve druhé lize. Bylo těžké v Kolíně nezatrpknout?

To už je dávno, v první řadě jsem to bral jako zkušenost. Byla to zkouška do života, kterou by podle mě měl ochutnat každý mladý hráč. Tenkrát ve dvaceti mi to pomohlo.

Nikdy jste nechtěl s fotbalem seknout?

Nebudu lhát, myšlenky jsem na to měl. Když jsem hrál ve druhé lize, rozhodoval jsem se mezi stavařinou, kterou jsem studoval, a fotbalem.

Už víme, co vyhrálo.

Fotbal jsem miloval a věděl jsem, že se to jednoho dne musí zlomit. Dneska jsem rád, že jsem se rozhodl takhle.

Diplom se ale hodí, ne? Jste inženýrem v oboru městského stavitelství.

Ve škole jsem vždycky dokázal vypnout od fotbalu a třeba i zapomenout na špatné období na hřišti. Měl jsem tam kolem sebe skvělou partu a taky jsem se něco naučil.

Kreslíte si občas jen tak?

Teď na to není moc čas, ale práce na počítači a vizualizace mě hodně bavily. Na škole jsem nakreslil novostavbu posilovny, chtěl jsem propojit svět stavařiny a sportu. Kdybych se k tomu dneska vrátil, asi bych neměl problém.

Takže dům byste si nakreslit zvládl?

Rozhodně. Potřeboval bych pomoct s nutnou legislativou, ve které bych se sám motal, ale jinak by to snad šlo. Nějakou představu o baráku mám, ale zatím je to záležitost budoucnosti. Budu se chtít usadit kolem Ostravy, odkud pochází moje žena.

Ačkoliv je vám teprve devětadvacet, je příjemné vědět, že díky vystudované škole vás po konci kariéry nečeká krutá srážka s civilní realitou.

Určitý náraz asi přijde, protože budu muset vstávat v šest do práce a celý den bude vypadat úplně jinak než teď. Nicméně je dobře, že mám nějaký základ, na kterém můžu stavět.

Je vidět, že nejste klasický fotbalový fanatik, který by svůj sport řešil od rána do večera.

V každé profesi potřebujete vypnout a já nejsem výjimka. Zajdu si zahrát tenis, rád se projedu na kole a hodně času trávím se ženou.

Svatbu ve Frenštátě pod Radhoštěm jste měli před měsícem, zahráli vám populární Mirai. Hezké vzpomínky?

Povedlo se to, já i rodina jsme si svatbu moc užili. A teď odpočívám. (usmívá se) Po sezoně jsem toho měl hodně včetně svatebního zařizování, jen jsem na týden vyrazil k moři. Takže na soustředění dospávám a regeneruju.

Abyste byl fit na další sezonu a mohl přidat další originální kousky? Třeba ve dvou ligových zápasech minulého ročníku jste se trefil čtyřikrát, což se ve Slavii povedlo naposledy legendárnímu Josefu Bicanovi.

Kamarádi mi to připomínali, ale že bych tohle nebo krále střelců nějak extra slavil, to ne. Chyběl tomu titul, s ním by to bylo ještě hezčí.

Při rovnosti bodů vás od něj odřízlo horší postavení po základní části, kterou vyhrála mistrovská Sparta.

Bylo to těžké, hlavně na hlavu. Obě jarní ligová derby jsme měli slibně rozehraná, jenže jsme je bohužel ztratili v nastaveném čase. Sezona se rozhodovala hlavně ve venkovních zápasech, které se nám nepovedly. Tohle už nechceme opakovat.

Je to jen povinná fráze, nebo z týmu cítíte správný hlad?

Co kolem sebe pozoruju na soustředění, všichni jsme nastavení tak, že chceme titul. Hodně napoví už start sezony a předkola pohárů. Těším se, mám nejvyšší ambice jako celá Slavia.

Kdy jste cítil, že jste do týmu po loňském přestupu ze Slovácka zapadl?

Řekl bych, že až na jaře, když se mi začalo dařit. V prvním půlroce jsem si zvykal, navíc jsem se zranil. Začátek mi trochu ujel, musel jsem to dohánět.

Neděsilo vás to?

Podobnou zkušenost jsem měl už ze Slovácka, kde jsem byl na začátku taky zraněný. Bral jsem to jako daň za přestup a věřil jsem, že můj čas přijde. Tím se zase vracím na začátek: hlavně žádnou paniku, pořád musíte věřit. Na začátku jara si to sedlo a gradovalo to v nadstavbě, kde jsem nastřílel dvanáct gólů.

Dohromady jich bylo v sezoně dvacet. Umíte si představit, že byste tohle číslo překonal?

Proč ne, budu na to chtít minimálně navázat. Taky bych rád přidal pár gólů v pohárech: loni na podzim jsem Konferenční ligu nehrál, nedostal jsem se na soupisku.

Už tehdy jste poznal, jak obrovská je ve Slavii konkurence. Budete ji mít i teď, v létě přišli Mojmír Chytil a Muhamed Tijani.

Slavia posiluje každého půl roku, musíte se s tím naučit žít. Přišli další dva útočníci, což pro mě znamená, že musím ještě víc makat a být ještě lepší než v minulé sezoně.

Ani nóbl pozice krále střelců vám plusová procenta nepřidá?

Myslím, že ve Slavii ne. (usmívá se)