Článek
Záložník Bořek Dočkal slaví vedoucí gól národního týmu v Bulharsku.
Bořek Dočkal (vlevo) a Tomáš Hübschman slaví trefu sparťanského záložníka v kvalifikačním zápase o postup na MS 2014 v Bulharsku.
Útočník Libor Kozák hlavičkuje míč před Petarem Zanevem z Bulharska.
Obránce Michal Kadlec v souboji s Emilem Gargorovem z Bulharska.
Petr Čech v kvalifikačním duelu v Bulharsku.
Michal Kadlec a Bulhar Emil Gargorov (vpravo).
Petr Jiráček si kryje míč před Ivelinem Popovem z Bulharska.
Útočník Libor Kozák hlavičkuje míč před Bulharem Ivanem Ivanovem.
Vladimír Šmicer
Výhrami v závěrečných zápasech na Maltě a v Bulharsku jste na prožívané zklamání přiložili alespoň trochu hojivou náplast. I když pozdě...
Náplast to sice je, ale po jejím přiložení dvojnásob zamrzí domácí zápasy. Dvakrát jsme prohráli a dvakrát remizovali v utkáních, v nichž jsme měli převahu a mohli je vyhrát. Stačilo získat o dva tři body z domácího prostředí víc a všechno bylo jinak.
Ale s tříbodovým importem z Malty a Bulharska musíte být spokojeni...
Určitě. Vždyť Malta v této kvalifikaci prohrála všechny domácí zápasy maximálně o gól, přičemž proti každému soupeři si připravila šance. Vyhrát na Ta Qali 4:1 tudíž představovalo dobrý počin. Tři body z Bulharska zrovna tak, neboť ani Italové postupující do Brazílie z naší skupiny z prvního místa v Sofii nevyhráli. Nám se to povedlo po přesvědčivém výkonu, který jsme navíc mohli korunovat ještě větším počtem gólů. Ale to nic nemění na zklamání, protože tyto výhry postup nenahradí.
Pod vítězstvím v Sofii jste zanechal opět výrazný autogram, neboť hlavně ve druhé půli jste domácím zlikvidoval hned několik slibných příležitostí a krajně nebezpečných pokusů...
Všechny střely jsem viděl, takže jsem neměl problém míče pochytat. Bylo jasné, že střelecké pokusy a příležitosti Bulharů přijdou, neboť jsme je v prvním poločase nechali žít. Kdybychom proměnili jednu dvě z obrovských šancí, které jsme do přestávky měli, bylo po zápase už po půli. Takto pořád cítili šanci. Teprve vyloučení Zaněva ji pohřbilo.
Soupeře jste měl nejen v hráčích v Bulharsku, ale i v divácích, kteří se vás pokoušeli do přestávky vyvést z míry laserovým paprsky. Vadilo to hodně?
Věděl jsem o nich a nevadily mně, protože si dovedu i s takovýmito situacemi poradit. Nejhorší je jen první moment, dál už je ale pro diváka obtížné, aby zaměřil laserovou svítilnu přímo na mě. I tak jsme o přestávce lasery v hledišti nahlásili a ve druhé půli už z ochozů zmizely.
Poprvé se před vámi objevila nová stoperská dvojice Suchý - Mazuch. Jaká s ní byla spolupráce?
Bezproblémová, protože jsou to zkušení hráči, kteří spolu nastupovali i v jedenadvacítce. Fakt, že se znají, představoval výhodu.
Kvalifikace skončila nezdarem, ta další o Evropu přijde de facto až příští rok na podzim. S jakým kádrem by podle vás do ní měl národní tým vstoupit? Současným, nebo přece jen korigovaným?
Nemáme jiné hráče než ty, kteří jsou zváni do národního týmu, což by si měl každý dobře uvědomit. Ti, co by snad ještě v úvahu přicházeli, už se v reprezentaci objevili a svou šanci dostali. A jestliže je trenér nepovolal znovu, pak jen proto, že ho nepřesvědčili. Národní tým se proto bude pořád tvořit z okruhu pětatřiceti až čtyřiceti fotbalistů. Uvidíme, zda se z mladých někdo chytne, ale já momentálně nikoho nevidím.
Takže jste přesvědčen, že na současném týmu se dá a musí dál stavět?
Zažíváme velké zklamání, neboť se nepodařilo postoupit na mistrovství světa. Je ale způsobeno tím, že v reprezentaci chybí hráči působící a hlavně stabilně nastupující ve velkých evropských klubech. Když se ale podíváme na výsledky a závěrečný stav v ostatních skupinách, nejsme od jiných celků zase tak daleko. Mít o jeden bod víc, byli jsme v baráži my. Náš propad tudíž není nijak obrovský, nejsme v krizi nebo v situaci, jíž bychom se měli obávat. Bude ale zapotřebí se snažit, aby mladá generace dorostla natolik, aby mohla za nároďák hrát.
Česká reprezentace tedy podle vás není mrtvým mužstvem, i když se do Brazílie nedostala?
Určitě mrtví nejsme. Kdybychom místo remízy jeden zápas vyhráli, teď jásáme nad baráží. A my třeba zápasy s Bulharskem či Dánskem vyhrát měli, protože příležitosti jsme si vytvořili. Ale na kdyby se samo sebou nehraje. Fotbal je spravedlivý v tom, že na mistrovství světa postoupí mužstva, která si potřebné body uhrají. My to nejsme... Navíc je v našem fotbale spousta věcí, které je zapotřebí zlepšit. Od mládežnických kategorií až po áčko. I k tomu jsme si při sezení s předsedou své řekli. Teď je na zodpovědných lidech, aby kvalifikaci vyhodnotili a rozhodli, co je potřeba změnit, udržet a třeba i zlepšit, abychom na budoucím šampionátu ve Francii nechyběli. Ale to už jde mimo nás hráče.
Ale o tom už jste přece rozhodovali na Maltě, když jste usedli s radou starších a radili se s předsedou Peltou kudy dál, a hlavně s kým dál pokračovat. Ze sezení kupříkladu vyplynulo, že s manažerem Šmicrem už do další kvalifikace jít nechcete.
Na schůzce s předsedou nepadlo o Šmicrovi ani slovo. Mluvili jsme o tom, co v této kvalifikaci nefungovalo a co se nám během srazů nelíbilo. A to ať již se to dotýkalo mužstva, jeho vybavení a každodenního života během srazů nebo okolí. Jaké pak udělal předseda závěry, to už není o nás hráčích. Stejně jako o nás nebylo a není rozhodování o tom, kdo bude novým trenérem reprezentace.
