Článek
Jak se vietnamsky řekne titul?
Titul nevím, ale mistři se řekne vô địch. (usměje se) Ale ještě před týdnem jsem tohle slovo neznal. Jel jsem s taxikářem a ten mi povídal, že zítra budeme mistři. Tak mu říkám: Cože budeme? Vô địch! Musel jsem si to dát do překladače a až pak jsem zjistil, že znamená šampioni. Utkvělo mi v hlavě, ostatně na oslavách šlo o nejčastější slovo, které jsem slyšel.
Přitom jste vyhráli jen díky lepšímu skóre, nic jasného nebylo až do poslední minuty.
Věděli jsme, že nám stačí jen bod a tomu byla přizpůsobená i taktika. Oni (FC Hanoj) by tedy museli vyhrát snad o šest gólů, ale s tím nikdo nepočítal. Hráli jsme tak spíš na bod. Ale je fakt, že mi přišlo, že tady titul každý bral už před zápasem jako jistotu, že už se nemůže nic stát. Ve finále nám však mohli dát za stavu 1:1 gól klidně v 88. minutě z rohu a bylo by vymalováno. S tím bychom už asi nic neudělali.
Takže po zápase zavládla velká úleva?
Určitě, u všech. Pro Cong An Hanoj jde teprve o druhý titul v historii a po dlouhé době. Navíc ještě jako pro nováčka, což se stalo taky teprve podruhé v historii. Už v průběhu sezony bylo vidět, jak se v klubu střídají nálady. Když se dva zápasy prohrály, byla cítit nervozita. Naopak když jsme porazili Hanoj jako přímého konkurenta v boji o titul, bylo cítit, jak se všem ulevilo.
Oslavy titulu Video: archív Filipa Nguyena
Po českém poháru se Slováckem jde o vaši druhou trofej. V sezoně jste však stačil odchytat jen sedm zápasů. Jak si titulu ceníte?
Samozřejmě je to trochu poloviční titul, protože jsem přišel v půlce sezony, a navíc v době, kdy jsme už byli první. Určitě ho však řadím vysoko, protože kdo může říct, že vyhrál titul, jedno v jaké zemi? Pro mě je určitě speciální. Řadil bych ho na roveň českému poháru, který jsme vyhráli se Slováckem, nebo postupu do evropských soutěží s Libercem či Slováckem. Určitě si ho považuju, rozhodně se za něj nebudu stydět. Myslím, že nějakou měrou jsem k němu i přispěl. Odchytal jsem sedm zápasů, což je skoro polovina, protože letos se hrálo jen na dvacet utkání. Na titul jsem hrdý.
Žádný Čech vietnamskou ligu taky ještě nevyhrál.
Spíš si cením toho, že jsme s Patrikem Le Giangem, který tady se mnou chvilku byl, takoví průkopníci. Před sezonou se udělalo nový pravidlo, že mohou přicházet hráči, kteří mají kořeny ve Vietnamu. Věřím, že teď budeme příkladem i pro další poloviční Vietnamce, co jsou v Evropě, a budou se chtít do Vietnamu vrátit a mít i možnost reprezentovat. Mohlo by to pomoci celému vietnamskému fotbalu.
Mimochodem jak daleko máte k získání vietnamského občanství, abyste mohl reprezentovat?
Už bych měl mít všechny potřebné dokumenty pohromadě v Hanoji, jsou na to potřeba originály. A je to v procesu. Chtěli, abych stihnul říjnový reprezentační sraz, mají tam tři přáteláky. Tak uvidíme, jestli už v říjnu, ale věřím, že do konce roku by mělo být na sto procent hotové.
Jak probíhaly oslavy prvního místa?
Hodně podobně jako u nás. Odpískal se konec, postavilo se podium, na kterém se předával pohár a medaile. Pak na hřiště postupně vběhli fanoušci. Všichni se chtěli podepsat a vyfotit. Chtěl jsem vyhovět všem, ale nešlo to. Jak bylo velký vedro, a byla tam spousta lidí, na chvilku se mi i udělalo špatně a musel jsem si sednout na střídačku. Ale tady jsou lidi temperamentnější, nebrali na mě moc ohled. Musel jsem nakonec utéct do šatny. Pak jsme se jako celý tým s rodinami a kamarády přesunuli do jedné restaurace v Hanoji, kde klub uspořádal hostinu s mořskými plody. Užili jsme si to.
Až do rána?
Bral jsem na večeři manželku a syna, takže ti odjeli dřív, já asi až hodinu po nich. Kdo mě zná, ví, že nejsem úplně party typ… Hodně se pilo pivo, ale oni ho pijí tak, že teplým pivem zalijí led, takže je hodně ředěný. Kluci pak dost pili i víno. Chvílemi jsem si připadal jak na Moravě. (usměje se)
Je na vás táta pyšný?
Jo, samozřejmě, ten to prožíval kvůli mně možná víc než já. Už byl hodně spokojený, že vyšel přestup sem. Je celý Vietnamec, pro něj šlo o otázku cti. Rozuměl, co kdo říká, co se kde píše. Čemuž jsem nerozuměl, což byla asi moje výhoda, protože jsem necítil takový tlak. Táta věděl, že titul není stoprocentní, takže se mu taky ulevilo. Dokonce si s námi dal na večeři dvě tři piva a už říkal, že to cítí. Nepamatuji se, že bych ho někdy viděl připitého… Tady když se pije, tak je hezké, že si všichni ťukají a připíjí najednou. Drží spolu krok, takže si během lahve všichni pětkrát ťuknou, pětkrát se napijí. Je fakt, že někdo má ten lok menší, někdo větší. (usměje se)
Jak zajímavé je vyhrát vietnamskou ligu z finančního hlediska?
Je, samozřejmě. V Česku jsem ligu nikdy nevyhrál, takže nevím, ale přirovnal bych to k postupu do evropských pohárů. Jsme policejní klub, takže vedení nás pozvalo na setkání a jako dar jsme coby tým dostali obraz se sedmi koňmi. Pro ně jde o symboliku. Plus jsme dostali klasické medaile a pohár. Ve středu ještě máme s vedením a sponzory ukončení sezony. Bude tam snad na tisíc lidí.
Přestože jste vyhráli vietnamskou ligu, asijskou Ligu mistrů si nezahrajete. Proč?
Je to hodně komplikované kvůli covidu. Minulý ročník se kvůli němu nedohrál a tenhle se hrál jen na dvacet zápasů. Od příští sezony budeme nově hrát systém podzim-jaro, doteď se tady hrálo jaro-podzim v jednom roce. A když se teď losovaly základní skupiny Ligy mistrů, místo tam měl zajištěný mistr z předminulé sezoně FC Hanoj. Abychom si zajistili místo v Lize mistrů, musíme prostě vyhrát i další ročník.
Oslavy mistrovského titulu
Mrzí vás to? Mohl jste narazit třeba na Cristiana Ronalda.
Ale když tak až ve finále, asijská Liga mistrů je rozdělená na západní a východní konferenci. Ale jo, samozřejmě jsem si chtěl asijské poháry zahrát. Tak prostě je to další motivace, abychom titul obhájili. Zase nemůžu chtít všechno. Přišel jsem v červnu a asi bych chtěl moc vyhrát během tří měsíců titul, a ještě se dostat do Ligy mistrů. Smlouvu mám ještě na tři roky, věřím, že si ji tady ještě zahraju. Ale půjdu se na Ligu mistrů asi podívat, protože k FC Hanoj teď do skupiny nalosovali posledního vítěze Urawa Reds, hrál za ně Karlsson ze Sparty, a Wuhan Three Towns, za který zase hraje Stanciu. Škoda, že tam nenalosovali korejský Jeonbuk Motors s Tomášem Petráškem. Bavili jsme se o tom spolu, tak třeba se potkáme v dalších ročnících asijských pohárů na hřišti.
Slovo mistři vietnamsky už umíte, ale jinak jazyk zvládáte jak?
Je to těžké. Máme už učitele, který umí česky, protože žil dvacet let v Česku. Pomáhá mně i manželce, která se do toho taky pustila, za což jsem rád. Tady umí hrozně málo kluků anglicky, takže se snažím učit, trochu se i zlepšuju, ale lehké to není. Nejhorší je ta výslovnost a tóny. Chcete příklad?
Jasně.
Kokos, meloun a ananas. Dừa je kokos, dưa meloun a dứa ananas. Odlišuje je jen tón, ale Evropanovi to zní skoro stejně. Třeba v Česku jsem si někdy říkal, proč se sourozenci jmenují dejme tomu Kryštof a Kristián, když jde o podobná jména? Tady je to ještě na vyšším levelu. Náhradní gólman v týmu se jmenuje Bùi Tiến Dũng a jeho brácha je stoperem a jmenuje se Bùi Tiến Dụng. Možná vám znějí úplně stejně, ale díky tónu jde o dvě různé osoby. A taky se může stát, že jedno vietnamské slovo má tři různé významy a až z kontextu věty poznáte jaký. Třeba đá je buď led, kamení, nebo kopat. (usměje se)
Kam se chystáte na dovolenou?
Chceme jet na Ha Long Bay, taková turistická destinace, zátoka, která je na seznamu UNESCO. Je to pro nás ještě složitější, jelikož tady máme psa, a protože si ještě úplně nezvykl, nechceme ho zatím nikomu dávat na hlídání, ani ho teď znovu převážet letadlem. Takže se kvůli němu nikam daleko nechystáme. Ale pak bychom určitě chtěli využít toho, že jsme ve vzdálenějších koutech planety a podívat se třeba do Singapuru, na Filipíny, do Jižní Koreje, na Bali. Pro Čechy jde o exotické destinace, ale tady je vše do pěti hodin letu. A příprava na novou sezonu nám začíná v polovině září a 20. října startuje soutěž.
