Článek
„Tenhle smutek hned tak nepřebolí. Bude to nějaký čas trvat. Nejméně týden to budu vstřebávat. Poslední zápas se Schalke, který jsme prohráli, byl jedním z nejhorších v mé kariéře. Nikdy jsem s žádným týmem nesestoupil. Naštěstí jsem to zažil až v pětatřiceti letech. Už mám něco za sebou, především toho hezkého. Mladší kluky v mužstvu to asi bolí ještě víc,“ přiznal pohnutým hlasem.
Podobné pocity prožívají také Jan Koller a Jaromír Blažek. Zkušení borci, kteří nepotřebují nějaká těšítka, i když také nemají se sestupy zkušenosti. „Musíme se s tím vyrovnat. V lize víme, na čem jsme, co nás čeká. Teď je před námi ale EURO. Jeho výsledek těžko můžeme předvídat, ale chceme uspět co nejlépe. Je to velmi pozitivní motivace. Pokud bychom se dostali ze skupiny, už to samo o sobě bude úspěch a také náplast na nevydařenou sezónu. Dál se uvidí. Naštěstí v reprezentaci je pozitivní nálada a chuť co nejlépe se na šampionát připravit,“ pravil Galásek s nadějí v hlase.
„Sestup znovu začne bolet, až zahájíme přípravu na novou sezónu. Bude to jen na druhou ligu,“ pravil, ale hned dodal: „Tedy v případě, že v Norimberku zůstanu. Ještě to není definitivní. Uvidíme po šampionátu.“
