Článek
S čím vstupujete do nové sezony?
Doufám, že budeme nepříjemní pro každého soupeře. Už minulý rok se říkalo, že bychom mohli být černý kůň, ale moc nám to nevyšlo. Trápili jsme se v koncovce a museli vyhrávat ubojovaně o gól. Tak snad to teď půjde lépe a budeme se držet v horní polovině tabulky. A třeba v play off zabojujeme i o elitní čtyřku. Už se moc těším, až to znovu vypukne.
Po týmové stránce se sice předchozí ročník nepovedl, ale z pohledu osobních statistik jste patřil k nejlepším gólmanům soutěže. Cítíte, že je na co navazovat?
Jo, já jsem se celý rok cítil dobře. Odchytal jsem velkou porci zápasů, snad 17 v řadě, a nepociťoval jsem ani velkou únavu. Musím taky ocenit práci s trenérem gólmanů Rudou Pejcharem. Sice mu netykám, ale i tak k sobě máme blízko. Je to dobrý člověk, rozumíme si a můžeme si povídat o čemkoli. A dokáže mi pomoct s nedostatky a říct mi, kde jsem udělal chybu.
Brankář Nick Malík obléká plzeňský dres druhou sezonu.
Nově jste k sobě dostal zkušenějšího parťáka Jana Růžičku. Jaká je zatím spolupráce?
Suprová, ale to byla i loni s Dávidem Hrenákem. Na obou oceňuju, že když tam je rivalita o pozici, pořád nám jde o to samé: udělat maximum pro tým. Nemůžeme si házet klacky pod nohy, musí tam být zdravá soutěživost a zároveň podpora. To se tady plní do puntíku.
Nastavili jste si v týmu už nějakou hierarchii, kdo začne jako jednička?
Zatím vůbec a ani netuším, kdo odchytá první duely. Nerad tyhle role jedničky a dvojky řeším, před sezonou to podle mě ani nemá smysl. Vždycky záleží, jak kdo chytá.
Měl jste po povedené sezóně nabídky ze zahraničí?
Neřešil jsem nic konkrétního. V kontaktu s nějakými týmy jsem byl, ale mám na to trochu jiný názor, který si nechám pro sebe. Zůstávám tady v Česku. V Plzni vidím prostor pro svůj další růst. Každý brankář potřebuje dobrého kouče gólmanů a důvěru od trenérů, a to tady mám. Jasně, že bych se jednou chtěl dostal do NHL. Myslím, že na to i mám, ale nijak se k tomu neupínám. Teď se soustředím na Plzeň.
Zápasů NHL na vlastní oči jste viděl spoustu, váš otec Marek Malík jich v zámoří odehrál přes 700. Jak vzpomínáte na dětství v Americe?
Narodil jsem se během jeho angažmá v Carolině, ale nejvíc si pamatuju až New York, kde mi bylo asi pět let. Chodit s tátou všude, i do šatny, bylo samozřejmě super. Poznal jsem jeho spoluhráče, ale tehdy to pro mě byli spíš strejdové než hvězdy NHL.
Marek Malík ještě loni působil na střídačce Třince coby asistent.
V Rangers fungovala česká kolonie hráčů s Jágrem, Strakou, Průchou, Rozsívalem nebo Rachůnkem.
To je pravda, pamatuju si, že kluci hodně drželi pohromadě. Naše rodiny taky trávili dost společného času, takže nechyběl český humor.
Proč jste se vlastně rozhodl jít do brány, když táta byl vynikajícím obráncem a stejnou pozici zaujal i váš o dva roky starší bratr Zack, který už se hokeji nevěnuje?
Já jsem hrál až do páté třídy v poli a bavilo mě to. Ale ve všech jiných sportech jsem lezl do brány. Fotbal, florbal, házená, mini hokej, prostě všude jsem chtěl chytat. Tak jsem to nakonec zkusil i na ledě. Začátky teda byly šílené a vůbec mi to nešlo, ale i tak mě to nadchlo. Pak už jsem roli nezměnil a postupně se vypracoval. Nejvíc mi pomohl Martin Prusek ve Vítkovicích. Má velký podíl na tom, že teď chytám extraligu.
Když jste zkoušel tolik sportů, byl vždycky hokej jasná volba?
Nebyl, nejvíc jsem hrál fotbal. Ale byl jsem hodně navázaný na bráchu. Na hokej jsem přešel kvůli tomu, že ho hrál on a věděl jsem, že budeme spolu. A pak už jsem u něj zůstal.
Brankář Nick Malík dostal pozvánku do reprezentace na přípravný kemp před MS 2023.
Táta, jenž se později vypracoval v trenéra, se vás snažil cepovat i jako brankáře?
Ne, vůbec mi do toho nekecal. Akorát chtěl, abych hrál co nejvíc hokejku, aby se z toho stala moje silná stránka. Jinak mě nechal dělat, co mě baví, a koučům do práce nekecal. Ani teď už spolu hokej tolik neřešíme, beru to jako práci a tu si nechci tahat domů.
Jak tedy trávíte volný čas, abyste nemyslel pořád jen na hokej?
Nejvíc času trávím u Playstationu s kamarády a bráchou. S tím hraju už odmala, vždycky doma létaly ovladače. Teď už se u videoher vytočím jen občas. (usměje se)
