Článek
Ani nová aréna vás v Jihlavě nemohla udržet?
Když se ozvala extraliga, nebylo co řešit. Mám největší očekávání, a i když to bude na tomto postu premiéra, tak jsem v hokejovém byznyse třicet let a beru to jako navazující krok, možná výstup na vrchol. Napadají mě slova jako čest a respekt, že jsem součástí 14 trenérů v extralize, která je rok od roku lepší. A budu se snažit každý den dělat maximum, abych své působení v této elitě potvrdil.
V čem je trénování profíků v extralize od mládežníků odlišné?
To se mě zeptejte po sezoně. Spousta věcí je stejná. Ale velmi zásadní rozdíl je, že u mládežníků je trenér z velké části učitel a vychovatel, hráči jsou teprve na cestě k top levelu úrovně. U dospělých se očekává, že pracujete s hotovými hráči a aspekt výchovy ustupuje do pozadí. Přichází ale zase milion věcí v každodenní činnosti, štáby jsou široké a doba vyžaduje experta na každou činnost. Trenér má tak práci specializovanější.
Je trenér učitelem, vychovatelem jen po hokejové stránce?
Ne, trenér musí být vzor pro hokejovou činnost i být vzorem a mentorem v normálním životě.
V poslední době vidíme dobré výsledky mládežnických reprezentací. Jsme už na cestě vzhůru?
Rozhodně to není o tom, že by se práce u nás brutálně zlepšila. Beru to jako odraz posledních pár let, kdy se změnilo personální obsazení u reprezentačních týmů a jsou tu snahy o sjednocení tréninků. Reprezentační trenéři áčka a dvacítky objíždějí týmy v juniorské extralize a sdílejí svoje myšlenky, metody. Loni se vyhrálo mistrovství světa, dvacítka získává medaile, naskočili jsme zpátky na vlnu a český hokej se vrátil mezi top týmy. Ale není to odraz toho, že by se začalo lépe pracovat. Ano, jde to kupředu, ale není to s ohledem na nízké konkurenční prostředí u nás jednoduché. A jsou tu i další problémy jako infrastruktura, vztahy v trojúhelníku učitel - trenér - rodič. Potíží je furt dost.
Seriál Sport.cz ke startu Tipsport extraligy
Takže nemá smysl být optimistou?
To, co se děje poslední roky, klobouk dolů. I v těch podmínkách včetně absence propojení školy a mládeže, které u nás chybí a ostatní konkurenční země z toho léta profitují, jsme stejně schopni s nimi hrát a být lepší. Je neuvěřitelné, co z toho vymačkáme. Je třeba využít zlaté euforie, rozšířit základnu, nasypat co nejvíc peněz dolů, podpořit děti a kluby, aby nám v tom hrnci, až dojdeme do akademického věku, zůstalo co nejvíc hráčů.
O strastech mládežnického hokeje bychom mohli mluvit hodiny. Co je tedy klíčové? Mít co nejširší základnu?
Udržet co nejvíc hráčů na konkurenceschopné úrovni do zlomových let, kdy dělíme žákovský a dorostenecký, akademický hokej. Teprve při nástupu do akademického věku by se měly dělat finální výběry a měli by se nejlepší hráči z menších týmů tlačit do těch větších, do většího konkurenčního prostředí. Ale teď už na konci žákovských let jsou všichni hráči, kteří za něco stojí, v těch nejlepších týmech a není dál z čeho brát. Top klub, který je vlajkovou lodí českého hokeje, by v každé kategorii měl přivést deset vlastních odchovanců do deváté třídy či dorostu. Když ale dneska velké kluby mají v osmé třídě jednoho či dva odchovance, tak to svědčí o tom, že z okolních menších klubů deset borců zmizelo a nikdo z lepších nezůstal. Přitom větší kluby mají dostatek lidí, aby přivedli deset vlastních kluků do dorostu, což by znamenalo, že těch dětí bude dvakrát tolik a najednou by mohlo být dvakrát takové konkurenční prostředí.
Jsme dvacet let za opicemi, říká Broš k propojení školy se sportemVideo: Sport.cz
Zmínil jste i chybějící propojení sportu a školy.
Ano, hokejové třídy na základkách po městech fungují. Ale při nástupu na střední školu, když do toho chceme tréninkově šlápnout, je důležité, aby kluci měli dost času na trénink, regeneraci i na kvalitní jídlo a nemuseli se trápit osmi hodinami ve škole. Ta škola by se přizpůsobila hokeji, nicméně hráči i po jejím absolvování by měli základ pro možné studium na vysoké. Ne že se studuje dálkově a kluci si chodí jen pro vysvědčení. To je špatně.
Teď se extraligové kluby dostaly do sváru se svazem ohledně zavedení kategorie U16. Svaz chce mít od příští sezony čtyři kategorie - U15, U16, U18, U20, kluby chtějí zachovat současné tři - U15, U17, U20. Jaký je váš pohled?
Můj názor je, že nejlepší model, který fungoval a ještě funguje v jiných zemích, je U16, U18, U20. Na čtyři akademické kategorie nemáme dostatečnou hráčskou kvalitu a přinese to velké finanční náklady pro kluby. Tři kategorie jsou akorát. Souvisí to s tím, co jsem říkal: Ve chvíli, kdy při nástupu do deváté třídy, je v týmu jeden odchovanec, tak vytvoření další kategorie bude znamenat, že z těch malých klubů zmizí daleko víc hráčů a daleko dřív. Víc hokejistů v tom hrnci nemáme.
Svaz pozitivně prezentuje náborové akce. V kterém věku dochází tedy k největšímu úbytku hráčů?
Po náboru je všechno krásné, zalité sluncem a rodiče jsou kamarádi, ale hrozně moc se tlačí na pilu. Nebuduje se láska a vztah ke sportu, ale buduje se vztah k výsledku, rivalita a podporují se nesprávné vlastnosti. Ne příliš šikovně se pracuje s touto mentální a zásadní věcí. První tři trenéři vybudují vztah dítěte ke sportu, ale my máme v sedmé třídě děti vyčichlé, otrávené. Ani je, ani rodiče to nebaví, protože nejsou vybudované dostatečné základy lásky ke sportu a pak se to ukáže. Ti nejlepší hráči budou nejlepší vždycky, od první třídy do čtyřiceti let. Člověk je neuvaří, že budou šest hodin na ledě, protože tu hru milují. Ale pak je širší peloton, což jsou průměrní hráči, z kterých může ale něco vzniknout, jen potřebují při své cestě dostatek nadhledu, správné péče, rozvíjející prostředí okolo a taky štěstí.
