Článek
Je tříslo pro hokejistu tím nejhorším zraněním?
Asi jo. Kost se zlomí, ale zahojí se. Tříslo má několik svalů, z nichž jsem měl já dva natržené, a při bruslení tříslo pořád používáte. Jágr by o tom mohl vyprávět. Já v předsezonních rozhovorech vždycky říkal: Hlavně zdraví! Teď se tomu snažím vyvarovat, protože pak přijde průs…, však víte. Člověk při rozbruslení vjede do r a urve si tříslo, což se mi bohužel stalo. Teď jsem změnil kondičního trenéra, tedy ne že bych byl nespokojený, ale už jsme se přestěhovali z Benátek do Liberce, a já nechtěl dojíždět do Prahy. A jsem připravený.
Jak těžké je pak sledovat spoluhráče jen z tribuny?
Bylo to náročné a k tomu poslouchat řeči od diváků, že liberecký pokus se Šimkem se nevydařil. Měl jsem zranění už v minulosti. O to jsem měl větší motivaci, aby úspěch byl, což se nepovedlo. Ale kdybych měl zhodnotit minulou sezonu ze svého pohledu, tak jsem ji měl bodově i herně nad moje očekávání.
Zase se vám narodila druhá dcera a vy mohl přijít na jiné myšlenky. Předpokládám, že ale už nejste tak často na rybách.
Mám štěstí, že jsem si párkrát doma vycházky k vodě vydupal. Ale je to jiné a jak se říká: ‚Jedno dítě, žádné dítě‘, tak je to pravda. Druhá nám dává zabrat, nechce moc spinkat. Je to všechno na manželce, protože já spím ve druhém pokoji a starám se o starší dceru. Ale zvlášť v té minulé sezoně, když jsem byl zraněný, mi rodina psychicky hodně pomohla. Přišel jsem domů, viděl jsem usměvavé tváře a dvě zdravé holky, tak to je pro mě přece nejvíc.
Změnil jste svou hru? Před odchodem do San Jose jste byl v extralize ofenzivním bekem, v zámoří jste se ale musel „přeškolit“ na ryze defenzivního.
Je to možná dané i rozměrem kluziště. Ale v Americe, když jsem hrál, tak jsem byl na ledě s ofenzivními obránci a já byl ten, který měl bránit. Zase mě to zdokonalilo v defenzivní části, ale jsem rád, že jsem za těch sedm let nepřišel o útočení a rád si zaútočím.
Seriál Sport.cz ke startu Tipsport extraligy
Taky máte v Liberci volnější ruce, ne?
Jasně. Tady jsem v takové pozici, jako byl v San Jose Karlsson nebo Burns, kteří když v zápase udělali chybu, tak jim nikdo nic neřekl. Když ji udělal Šimek, šel na tribunu. Je to znát v hlavě. Nechcete dělat chyby, ale hokej je hra chyb a vy se na ledě snažíte udělat něco navíc. Když ale chybu uděláte, tak víte, že nepřijde trest a nebudete další tři zápasy hrát. Rázem je člověk uvolněnější, může si na ledě víc dovolit a tím přicházejí kanadské body.
Chodí se vám do práce lépe, než když jste v Americe bojoval o sestavu?
Určitě. V Americe jsem měl před každým zápasem jenom stres, jestli něco pokazím. A samozřejmě když tam stres a tíha jsou, tak o to víc chyb uděláte, než když jdu do kabiny a vím, že můj tým i na mé výkony spoléhá. Taky mám v sobě tlak, ale je jiný než v Americe.
Tři roky jste chyběl v reprezentaci. Je pro vás pořád motivací?
Je. Stárnu, už těch sezon před sebou nemám tolik a určitě bych se chtěl do nároďáku podívat. Loni šance byla, ale zranění mě limitovalo. Hrál jsem, lidi si mohli myslet, že jsem zdravý, ale já hrál každý zápas pod prášky, aby mě tříslo nebolelo. Až letos jsem se mohl dát v létě stoprocentně dohromady a odpočinout si. Teď chodím na led po půlroce bez prášků na bolest. Chtěl bych na nároďák jet, ale uvidíme, jaké budou výkony a jestli o mě bude zájem, protože je hodně mladých kluků, kteří mě začnou přehrávat a nebo už přehrávají. A budou dostávat přednost.
Hokejový Liberec se proměnil, odešel trenér Pešán a klub vyhlašuje, že budou mít jinou tvář. Jaká bude?
Už v přípravě bylo vidět odhodlání, zarputilost. Budeme chtít hodně forčekovat, abychom byli pro soupeře a jeho obranu nepříjemní. Už jsme to ukázali v přípravných zápasech a teď to jen musíme potvrdit v mistrácích. Snažíme se tomu dávat sto procent a věříme, že se to přetaví v úspěch.
