Článek
Jací jsou podle vás tihle mladí hráči?
Jsou jiní, než jsme byli my. Mají dneska kolem sebe úplně odlišný svět, než jsem v jejich věku poznal třeba já, přesto mě přijdou fajn. Cítím z nich ale i jiné hokejové cíle, dost často jakoby víc směřují k ekonomickému zázemí místo čistě sportovního úspěchu.
Myslíte, že za hokejem vidí víc peníze?
Když to zjednoduším, my chtěli být hlavně slavní a úspěšní a člověk při té hokejové cestě vnímal, že přináší i peníze, ale nebyly pro nás prvotní. Dneska všichni vědí, kdo a jaké má kontrakty, lákavé je právě finanční zajištění a to i pro rodiče, kteří to do svých synů doma trošku hustí. A tady třeba cítím svou roli, rád bych kluky nakazil myšlením naší generace třeba, pokud jde o vztah k národnímu týmu nebo o to, co je na cestě k vrcholu důležité.
Daří se vám to?
Celkem jo. Poskládala se velice dobrá parta kluků. Drží při sobě a přijali i nastavený režim. Tolerujeme jejich zájmy, ale mají třeba přesně vymezený čas, kdy mohou mít u sebe telefony. Do kabiny, na porady nebo třeba na oběd, tam nepatří a jsem rád, že se to naučili respektovat.
Cítíte, že u hráčů do 18 let musíte být i trošku vychovatel?
Nejenom manažer, ale i trenéři mají částečně vychovatelskou roli v zastoupení rodičů. Jsme v kabině před těmi kluky někdy táta, někdy máma, a pak už záleží na tom, jestli je někdo ostrý nebo třeba víc benevolentní. Možná i podle toho, jaký je sám rodič.
Vy osobně volíte jakou cestu?
Mě to mezi těmi mladými baví a oni se dají poměrně snadno nakazit, aby získali ten správný drajv, i když je strašně málo času na ovlivnění hráčů, kam bychom je chtěli šoupnout nejen hokejově, ale i třeba i v myšlení a různých lidských postojích.
Pociťujete tlaky ze strany rodičů nebo agentů, kteří hráče zastupují?
V téhle kategorii už hodně velkou roli hrají agenti. Já i trenér Kuba Petr nemáme problém s kýmkoli si popovídat o čemkoli, vyslechneme si názor, nicméně neuhneme z naší cesty.
Stíháte s mladými držet krok ve všech technologických vymoženostech?
Mám doma dcery ve věku teenagerů, tak snad jo. Facebook nemám, ale dovedu pochopit, že oni na něm chtějí být připojeni a proto rychle shánějí heslo na wifi. Jde i o to něco tolerovat, v něčem kluky pochopit a někdy i někam posunout.
Kontrolujete, co si třeba na sociální síti píší?
Ne, to rozhodně ne. Abych řekl pravdu, tak bych ani nevěděl, jak to mám dělat. Funguje mezi námi určitá důvěra. Kdyby ale byli zase moc hodní, tak takové hokejisty nikdo nechce.
Cítíte od kluků větší respekt, že máte zlato z olympijských her i mistrovství světa?
Nemyslím, že by mě takhle vnímali. Tihle kluci jsou ročník 96, 97 a Nagano ani zlatý hattrick nemohou pamatovat. Všichni jsou slušní, občas si nechají něco vyprávět, co jsme zažili, ale to je vzájemné, i já si rád poslechnu od nich nějaké historky.
David Moravec jako manažer u žen chodí i na střídačku. Proč tam vy nejste?
Mě by trenér Petr vyhodil (směje se). Ne, ne, já nemám tendence trénovat. Svojí roli vidím někde jinde a důležité je znát prostor.
Ani gólmanům neradíte?
U osmnáctky máme výborného trenéra brankářů Martina Lásku, který se jim hodně věnuje a dělá to s nimi, což je mnohem víc, než když tam občas přijdu a něco poradím. Baví mě však ten hokejový svět a už jsem v něm zase namočený až po uši.
