Článek
V létě jste měl hovořit s trenérem reprezentace Brücknerem o vaší budoucnosti v národním týmu. Došlo k setkání?
Nedošlo, protože jsem se sám rozhodl tuhle kapitolu uzavřít. S reprezentací už jsem definitivně skončil. Svoje loučení jsem si představoval jinak, ale v téhle situaci nemělo smysl něco zbytečně protahovat. Nové mužstvo funguje a třeba bych do něho nezapadl. Teď nemyslím hráče. Nechci se někomu omlouvat nebo se dokonce ponižovat a sypat si popel na hlavu. To nemám zapotřebí.
To jste se tak rozhodl sám nebo vám někdo poradil skončit?
Opravdu sám a nebylo to úplně lehké zvažování. Mluvil jsem o tom i s Patrikem Bergrem, který mi řekl, ať se rozhodnu podle sebe. On si pochvaluje obrovský klid, který má po svém oznámení skončit v reprezentaci. Cítím, že by nade mnou pořád viselo to nešťastné vyloučení v baráži s Belgií a všechno, co jsem pak řekl. Při první příležitosti bych to dostal zpátky. Za svými výroky si stojím, i když jsem mohl volit jinou formu. Nepotřebuji žít pod tlakem, že bych musel mlčet a ohýbat hřbet, být vděčný, že mě vzali zpátky. Nároďáku ale budu držet palce, protože kluci fakt hrají dobře.
V Anglii už začala druhá nejvyšší soutěž, kam sestoupil váš West Ham United. Jaký byl první zápas?
Vyhráli jsme nad Prestonem 2:1, takže vstup byl dobrý. V první divizi se však hraje úplně jiný fotbal než v Premier League. Je to hlavně o síle, což není to pravé. Když jsme nastoupili, měl jsem pocit, že proti nám vyběhli samí kulturisti a Rambové. A také tak hráli. Mlátili to hlava nehlava, pak rána dopředu a hurá za míčem. Jenže my jsme si balón kolem nich strkali a v závěru těm hromotlukům došly síly.
Takže cesta zpátky do nejvyšší soutěže nebude těžká?
To bych si netroufl po prvním utkání tvrdit, ale myslím si, že bychom s tímhle týmem mohli a měli postoupit. Je to náš prvořadý cíl. V Premier League bychom ale neměli šanci.
To se West Ham tak rapidně změnil?
Hrozně! Odešlo sedm hráčů základní sestavy. Kromě mne zůstali James, Prevet a Dafoe. Jako poslední odešel talentovaný Cole do Chelsea. Místo nich přišli mladíci, kteří ve svých klubech nehráli v základu, nebo dorostenci. Připadá mi to jako mateřská školka. Na nejvyšší soutěž by to opravdu nestačilo. Na druhou nejvyšší prostě musí. Co bude dál, to nevím.
Z vašich slov je cítit zklamání...
Nedivte se. Vedení klubu mluvilo o tom, že odejdou maximálně tři hráči a udělá vše proto, abychom byli dost silní na postup. Nakonec se rozpadla celá osa. Každý týden někdo odešel, dokonce i náhradníci. Trénovalo nás třináct, ale také jen osm. Ještě ve středu před sobotním zápasem nás bylo sotva jedenáct bojeschopných. To mě štve. Dokonce jsem si ve středu i ve čtvrtek říkal, co tu vlastně dělám, že jsem blázen, když jsem zůstal skoro jako sám voják v poli. Po sobotní výhře je to lepší, ale k nadšení mám daleko. Nezbývá, než bojovat.
Měl jste přeci nabídku z Turecka, proč jste ji nevyužil?
Byla docela zajímavá, dokonce s vidinou zahrát si Ligu mistrů. Turci o mne stáli dlouho. Jenže mě se tam nechtělo. Rodina si v Anglii zvykla a od některých kluků jsem slyšel, že když Turci ptáčka lapají, pěkně mu zpívají... Rozhodl jsem se zůstat, ale to jsem netušil, že výprodej bude pokračovat takovým způsobem. Občas nerozumím tomu, co se v klubu děje, ale to není moje starost.
Jiné nabídky jste neměl?
Asi bych měl kam jít, ale ve West Hamu mám pořád slušné platové podmínky. Musím být pro klub dost drahý. V době, kdy nikdo nemá peníze nazbyt, po třicátníkovi těžko někdo skočí. Nějaká velká nabídka už asi nepřijde, ale tím se netrápím. Věřím, že postoupíme a třeba bude líp.
Až se vrátíte domů, neuvažujete ještě o ligovém angažmá? Řízných a navíc zkušených obránců není nikdy dost...
Tak daleko se nedívám a zatím o tom nepřemýšlím. Teď chci pomoci West Hamu zpátky do nejvyšší soutěže.
