Článek
"Bylo to složité období. Měl jsem natržený vnitřní vaz v levém koleni. Při jednom z přípravných utkání do mě protihráč zajel," vzpomíná na letní přípravu. Devět týdnů jezdil jenom na kole. Pak začal trénovat s rezervním týmem slavného Anderlechtu. "Bál jsem se kopnout do míče," přiznává.
Teď už je dvacetiletému záložníkovi hej. "Aby ne, když mi trenér věřil a já mohl naskočit do rozjetého týmu. Vyhráli jsme jedenáct utkání v řadě. A naskočil jsem i v Lize mistrů," usmívá se borec, který před odchodem do Belgie působil v Bohemians Praha. Premiéru v nejprestižnější evropské klubové soutěži absolvoval v souboji s Bayernem Mnichov, byť hrál jen posledních deset minut.
Liga vyvolených
"Je to liga vyvolených. Samé supertýmy, jedna hvězda vedle druhé. Jako malý kluk jsem snil o tom, že třeba jednou budu tuhle soutěž hrát. Měl jsem husí kůži po celém těle," vypráví a přiznává, že srovnat se s realitou v podobě nejvyšší belgické ligy pak bylo nesmírně složité. "To je děsně všední záležitost," mávne rukou a směje se na celé kolo.
V Bruselu se zabydlel, i když netají, že začátky byly zlé. "Byl to hrozný skok. Každý den jsem se nestačil divit, poznával jsem nové a nové věci. Navíc jsem měl problémy s řečí. A já ve volném čase dělal všechno, jenom se nevěnoval učení. Hrozně se mi stýskalo po domově. Kolikrát mě přepadly myšlenky na návrat, ale to jsem si vždycky vybavil zaplněný stadión Anderlechtu a přešlo mne to," vypráví borec, kterého k týmu z hlavního belgického města váže smlouva až do roku 2006.
Doma má zoo
"Neměnil bych. Navíc jsem si našel v Bruselu přítelkyni. Je moc hodná, se vším mi pomáhá. Doma mluvíme francouzsky, něco už jsem pochytil i z holandštiny a snažím se ji učit česky. Ale výsledky nejsou valné," pobaveně vykládá. Čas mu hned rychleji utíká.
"Zajdeme do kina, na večeři. Třeba i do restaurace patřící jejím rodičům. A taky máme doma malou zoo. Přinesla si totiž papouška, rybičky a nedávno i psa. Ten byl naštěstí jen na pár dnů na hlídání," líčí Kolář.
Když na deset dnů odjížděl do Čech, nebyla přítelkyně nadšená. Ale reprezentace je pro odchovance Stodůlek vším. "Možnost obléknout dres národního týmu považuji za obrovskou čest, je to svátek. Nadcházející dvojzápas se Švýcarskem patří k nejdůležitějším v kariéře. Mám rád takové výzvy. Věřím, že na mistrovství Evropy postoupíme a budeme obhajovat zlaté medaile."
