Článek
Jak vnímáte postup severočeského klubu přes tři soupeře až do prestižní fáze soutěže?
Sami víme, jak některé zápasy vypadaly. Prohráli jsme v Rize, pak jsme to doma otočili. Kdyby nám Curych dal v úvodních třiceti minutách prvního vzájemného utkání tři góly, tak jsme se tady ale nebavili. Ale horké chvilky jsme přežili. A zdolali jsme i Udine. Nechci se bavit jen o štěstí, ale měli jsme ho vrchovatou měrou. Zároveň jsme mu šli naproti.
Čím to, že jste odvetu zvládli s nečekanou bravurou?
Věděli jsme, do čeho jdeme. Už v Terstu jsme si takříkajíc osahali protihráče a poznali jsme, jak hrají a na hřišti působí. Do puntíku jsme uplatnili taktiku, byť ve středové řadě by se našly občas díry. Hlavně při inkasovaném gólu jsme udělali chybu.
Jaké jste po závěrečném hvizdu prožíval pocity?
Jsem rád za postup a hrdý nejen na hráče, ale i realizační tým. Je to společný úspěch. Mladí kluci, co naskočili během minulých měsíců do sestavy, si vyzkoušeli evropský fotbal. A mají příležitost poznat ještě vyšší úroveň a tím se zlepšovat.
Už jste stačil uvažovat, kam nynější postup do Evropské ligy řadíte ve své kariéře?
Co se týče klubového fotbalu, stavím ho hodně vysoko. Se Spartou i Basilejí jsem postoupil do Ligy mistrů, ale liberecký skok je něco úplně nového, protože se z těchto tří úspěchů čekal asi nejméně.
Napadlo vás při lednovém návratu do české ligy, že za osm měsíců budete s Libercem v Evropské lize?
Vůbec ne. Především jsem to bral jako možnost být znovu doma. Po třech jarních kolech jsme si říkali, že se potřebujeme v lize co nejdřív zachránit. A že jsme teď tahle daleko v Evropě, je něco jako pohádka (úsměv).
