Rubriky:

Evropské ligy

Koloušek cítí, že by mohl ještě o stupínek výše

7. března 2007 09:28

Pořádně nažhavený na zápasové zatížení je po měsících laborování se zraněným kotníkem záložník FC Wacker Tirol Václav Koloušek. „Po artroskopii jsem začínal znovu. Ale něco naběháno mám a pokrok cítím po každém tréninku. V zápasech to bude jen otázka hlavy,“ říká český hráč v rozhovoru pro Právo.

 

PRÁVO/Václav Jirsa

Celou zimní přípravu jste laboroval se zraněným kotníkem. O co přesně šlo?

Měl jsem ulomený kus kosti v pravé noze. Stalo se to 16. listopadu, kdy jsme hráli se Salcburkem a Vargas mi šlápl na stojnou nohu. Zkoušel jsem trénovat a dokonce odletěl s týmem do Turecka na soustředění. Jenže jsem nemohl zabrzdit, otočit se, práce s balónem byla pomalá. Prostě špatné. Šel jsem na magnetickou rezonanci, která ukázala asi třícentimetrový úlomek. Letěl jsem domů a posledního ledna šel na operaci.

Vážně nikdo v Rakousku nepřišel na pravý důvod neustávající bolesti?

V klubu mi udělali rentgen. Čekalo se, jestli to půjde bez operace nebo ne. Ta rezonance se určitě mohla udělat dříve. Zvlášť když jsem říkal, že mě to bolí. Ten úlomek moc vadil, ale teď už je to mnohem lepší. Ještě nemohu střílet, ale ve Štýrském Hradci s GAK už jsem byl na lavičce.

Těšíte se na zápasy hodně?

Jsem nažhavený. Už je to dlouhé a čekání mě nebaví. Trénoval jsem sám s kondičním trenérem a to je těžké. Po artroskopii jsem začínal znovu. Ale něco naběháno mám a pokrok cítím po každém tréninku. V zápasech to bude jen otázka hlavy.

Po jarní záchraně jste s Innsbruckem skončili na podzim čtvrtí. Takže s výjimkou zranění si asi nemůžete na dvanáct měsíců v klubu stěžovat, že?

Poznal jsem prostředí a zvykl jsem si. Parta je dobrá. Jsou tady hlavně Tyroláci a jenom čtyři cizinci. Je to super i fotbalově, hraju pravidelně. Jsem moc spokojený.

Mít v kádru jen čtyři cizince je hodně nezvyklé. Proč jde vedení touhle cestou?

Chtějí sázet na zdejší kluky, kteří mají ke klubu vztah. Ale občas potřebujete někoho zvenčí, když chybí kvalita. Jenže oni hodně myslí na nedávný krach, proto se nepouštějí do žádného harakiri.

Platí slova trenéra Straky, že jste největší hvězdou týmu?

Naše podzimní výsledky byly dílem kolektivu. Já potřebuju ostatní, stejně jako oni mě. Na podzim se potvrdilo, že máme silný kolektiv. Ale jsou problémy s psychikou. Někteří kluci ztratí dva tři míče a začnou se bát. Vždycky jim říkám: Vždyť s nimi hrajeme čtyřikrát do roka, to není Real Madrid. S výjimkou Salcburku jsou si všichni rovni. Nikdo není o třídu výše.

Rok jste kvůli onemocnění leukémií nehrál. Pak jste musel odejít ze Slavie, na trávník jste se vrátil v Příbrami. I přes všechny peripetie, není pro vás nyní Innsbruck málo?

Za rok jsem si v Rakousku udělal jméno. My teď máme nějaký limit. Ale cítím, že bych se ještě mohl dostat o stupínek výše. Mám smlouvu ještě na rok. Když bude záměr klub posílit, tak bych zůstal. Kdyby se ambice nezvýšily, změně bych se nebránil. Ale nepůjdu za každou cenu. Mluvím o klubu, kde budu mít perspektivu a šanci hrát na postu, kde jsem zvyklý. Nemám potřebu Innsbruck opouštět. Mám to domů čtyři a půl hodiny. A příroda je tady taky super.

Věděli spoluhráči, čím jste si prošel? Nebo o tom mělo ponětí jen vedení?

V klubu to věděli. Domluvili jsme se, že kdyby se něco stalo, smlouva automaticky končí, aby se předešlo nějakým problémům jako ve Slavii. Dál už to bylo na mně.

Byl kontrakt po tom všem ekonomicky jinak postavený?

Ani ne. Chtěl jsem, aby ve smlouvě byla ta klauzule. Řekli jsme si všechno na rovinu. Pouští mě na kontrolu domů. Dříve to bylo jednou za šest týdnů, teď jsem byl v únoru a půjdu zase v květnu. Jiné úlevy nepotřebuji.

Změnila vás zkušenost s leukémií hodně?

Z pohledu na život určitě. Není nic důležitějšího než zdraví. Ale už je to za mnou. Pro mě byl cíl dostat se do ligy, což se mi povedlo. Není jednoduché věřit hráči, který si prošel tím čím já. Dát mu smlouvu. Teď už jsem v pohodě, a tak se chci zkusit dostat ještě výše.

Neplánujete po tom všem rodinu?

Určitě. Uvidíme...

Na město pějete jen chválu. Přirostl vám Innsbruck hodně k srdci?

Ano. Je to takový větší Liberec, na který já nedám dopustit. Je tu klid, žádný stres. Všude je to kousek. Vlastně pořád jsem na horách. Není tu žádná továrna. Prostě nádhera. Bydlím deset minut od centra, kousek na stadión. Jsem tu s přítelkyní a psem. Máme ideální prostředí.

Innsbruck, to je velký pojem v lyžování. Už jste vyzkoušel okolní sjezdovky?

Vůbec. Nestál jsem na lyžích od školního výcviku. Chtěl bych to zkusit, ale s ohledem na zranění jsem nechtěl nic pokoušet. Byl by to risk.

Jak jste zvládl němčinu?

Ze začátku to bylo hrozné, vybrat si něco z jídelního lístku. Ve srovnání s italštinou je němčina za trest. Je to hodně záludný jazyk. Pro mě určitě těžší než italština. Ale co potřebuju, řeknu, na hřišti nemám problém. Dva tři kluci navíc mluví italsky, takže je to v pohodě.

Nehřešíte na přítomnost českého trenéra Straky?

To není tím, ale proto, že mám české programy... Noviny si přečtu v kabině německy. Sem tam se mrknu i na zdejší televizi. Mám učitele, ale nestresuji se tím. Ve dvaceti jsem se trápil s italštinou. A bylo to k ničemu. Snažím se, aby to bylo lepší. Smlouvu mám ještě na rok a půl, tak to snad zvládnu…

Radek Malina (Innsbruck), Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Evropské ligy

Filtr článků - Evropské ligy