Rubriky:

Evropské ligy

Maďarština? Jako první jsem se naučil nadávky, směje se Plšek. Nad zázemím žasl jako dítě v Disneylandu

18. července 2020 11:53 - Praha

Na novou fotbalovou adresu pěje jen chválu. Jakub Plšek v lednu vyměnil dres mateřské Olomouce za triko ambiciózního maďarského klubu Puskás Akadémia, kde našel doslova ráj. „Když jsem poprvé uviděl jeho zázemí, bylo to, jako když dítě přijede do Disneylandu,“ líčí spokojeně šikovný záložník.

 

Facebook Puskás Akadémia

Co vám nejvíc učarovalo?

Celkově všechno. Vyhřívaná tréninková hřiště, servis, profesionalita, posilovna, která je neskutečná. Nejde vypíchnout jenom jedna věc, která by mě nadchla. Vesnička Felcsút, v níž klub sídlí, má asi dva tisíce obyvatel a přijde mi, že každý je v areálu zaměstnaný (úsměv). Fakt jsem rád, že jsem tenhle krok udělal. Hodně lidí mi toto angažmá v zimě vymlouvalo. Říkali, co tam budeš dělat... Ale někteří z nich se ještě před vypuknutím pandemie přijeli do Maďarska podívat a byli z toho tady hotoví stejně jako já.

Zmiňujete posilovnu, našel jste v ní stroje, které jste dosud neznal?

Některé jsem fakt v životě neviděl. Doteď ani nevím, jak vlastně fungují. S naším kondičním trenérem jsme činky moc nedělali, spíš jsme pracovali s vlastní vahou těla a používali různé pomůcky, jako jsou gumy... Ale třeba hráči z mládežnických týmů na strojích makají a je radost se na to dívat. Já ale moc do posilovny nemohl, říkali mi, že jsem tlustej, takže jsem musel zhubnout (úsměv). V průběhu půl roku jsem shodil šest kilo, takže mi to začalo i víc běhat.

Často vám prý také odebírali krev...

Když bylo ještě všechno v normálu, měli jsme odběry dvakrát týdně. Měřili nám hodnoty laktátu v krvi a podle toho se pak upravily tréninky. Pak přišel koronavirus a když jsme po pauze postupně zase začali trénovat na hřišti, brali nám krev skoro každej den. Samozřejmě z prstu, ne ze žíly, to by tam někteří omdlévali.

Komfort vás nadchl, nevycházíte z údivu ani po půl roce?

Když přijíždím a vrátný mi otevře bránu, furt si říkám, že to není možný. Ale kvalitní zázemí mají i další týmy. Například jsme hráli pohár proti druholigové Békéscsabě, která hrála střed tabulky. Město bylo v uvozovkách díra, přijeli jsme až někam k rumunským hranicím a já si říkal, co to tam na nás vybafne. Tam ale pěkný stadion, skyboxy, čtyři tréninková hřiště, vlastní akademie... Jde to tady strašným tempem nahoru a je jenom otázka času, kdy nějaký maďarský klub prorazí v Evropě, protože se tu točí strašný peníze.

Co říkáte na maďarskou nejvyšší soutěž?

Mistrovský Ferencváros odskočil. Já proti němu zatím stihl jenom jeden zápas. Hráli jsme spolu hned po restartu soutěže. Drželi jsme s ním krok a myslím, že jsme měli i víc ze hry a vytvořili si víc brankových příležitostí. Ale zase se hrálo bez lidí, nemělo to atmosféru, bylo to takové divné jako přátelák. Takže bych to moc nepočítal. Každopádně v Česku by bojoval o titul, určitě by tady byl v top trojce. Ale liga je jinak strašně vyrovnaná, každý může porazit každého. Druhý skončil Videoton, kde se točí peníze. Berou to jako neúspěch, vyhodili trenéra... Spadl nakonec Debrecín, který ještě před nějakými deseti lety hrál Ligu mistrů. Byl z toho slušný poprask. Akorát poslední Kaposvár byl spíš jako sparingpartner. Od každého dostával čtyřku, pětku. Jenom my s ním v prvním zápase remizovali, za což jsme pak dostali docela čoud.

Jaký fotbal se v lize hraje?

Je tam dost cizinců, někdy hra postrádá taktičnost, není to úplně založené postavit se do bloků, a hlavně uhrát nulu vzadu jako třeba u nás. Hraje se nahoru dolů, takové někdy až bláznivé zápasy. Z pohledu fanouška je to hodně zajímavé, pro trenéry ale na infarkt. (úsměv)

Pravidelně jste nastupoval v základní sestavě, až v posledních utkáních jste začínal na lavičce. Sedí vám herní styl Puskáse?

Je to odlišné, než na co jsem byl zvyklý v Olomouci. Takže ze začátku mi trvalo, než jsem se srovnal, ale celý půl rok byl takový seznamovací. I na pozici, co hrávám, jsem spíš trochu vzadu, musel jsem chodit do osobních soubojů. Jednou jsem měl otřes mozku. Docela se to mlelo. Náš videoanalytik si mě po každém zápase k sobě zavolal a zhruba půl hodinu mi vysvětloval různé situace. Doufám, že to od nové sezony už pošlape.

Hodně vám pomáhá přítomnost bývalého libereckého trenéra Zsolta Hornyáka, který vás dobře zná z české ligy?

Je to určitě výhoda. Jeli jsme sem spolu 1. ledna, nabíral jsem ho v Bratislavě a během cesty mi vysvětloval, jak to tam funguje. Trenér je super, udělal v klubu kus práce, vždyť vůbec poprvé v historii jsme se umístili v lize na bedně. Splnili jsme cíl kvalifikovat se do předkola Evropské ligy. Ale já doufám, že to nejlepší nás ještě čeká. Výhoda je pochopitelně i jazyková. Když je potřeba něco konkrétně vysvětlit, řekne mi to osobně. Videoanalytik navíc vše překládá z maďarštiny do angličtiny a v ní se taky neztrácím.

Pronikl jste trochu i do maďarštiny?

To je úplná šílenost (smích). Naučil jsem se zatím jenom základy, když jdu do obchodu. Pozdravit, napočítat, říct, kolik toho chci, jak se máte... Ale to je tak maximum. Spíš piluju angličtinu, ale postupně pochytávám i maďarštinu. Samozřejmě jako první jsem se naučil nadávky ze hřiště (smích). Maďarština mi ale pomáhá i v šatně. Když jsem se naučil nový věci a řekl je maďarským klukům v kabině, byli z toho úplně hotoví. Taky vás pak berou jinak, když vidí, že se snažíte, než když na to úplně kašlete. Kabina je ale velmi dobrá  a zapadl jsem myslím super. V kabině je to padesát na padesát. Půlka Maďarů, půlka cizinců, ale všichni drží při kupě. Po zápase se vždycky sejdeme, povečeříme a jede se domů.

Co je pro vás jazykově nejtěžší?

Mají strašně moc pádů. Je super, že za Puskás hraje i Jožo Urblík, který hrál v Jihlavě. Pochází z části Slovenska, kde se mluví spíš maďarsky, takže on umí řeč úplně perfektně. Když něco potřebuju zjistit, vždycky mi to řekne, což je pro mě veliká pomoc.

Dokázal byste si objednat v restauraci?

To už bych asi dal. Člověk si pomůže anglicky, ale zkouším to někdy na ně. (úsměv)

Šmakuje vám jejich ostřejší kuchyně?

Jídlo mají skvělé. Je hodně pálivá, ale našli jsme si k tomu s manželkou cestu. Když jsem pak přijel domů do Česka a dal si vývar, připadalo mi, že nemá žádnou chuť (úsměv). Tak jsem hledal chilli, že si ho do něj nasypu. Máme tam oblíbené restaurace. Manželka se naučila i některé recepty, takže něco vaří i sama.

Bydlíte v Budapešti, Felcsút je vzdálený asi čtyřicet kilometrů. Dojíždění vám nevadí?

Ne, žádný problém. Bydlím navíc v části, že dva kilometry od domu najedu na dálnici a už jenom frčím rovně do Felcsútu. Do centra města to máme taky deset minut. Opravdu perfektní. Každej hráč dostal služební auto. Většinou se při řízení střídáme. Jezdíme na tréninky ve třech s Jožem (Urblík) a Davidem Vaněčkem. V autě vždycky probereme všechno možné...

Už jste se s manželkou dostatečně pokochali krásou Budapeště?

Paradoxně jsme ji poznali nejvíc v době koronavirové pauzy. Byla vylidněná, prázdné cesty, žádní turisté. Všechno jsme si ve městě prošli, chodili po památkách a máme asi milion fotek. Jak se to ale vrací do normálu, tak je šílený provoz. Člověk pomalu ani nemůže vyjet autem. Ve špičce jedete úsek, který trvá pět minut, asi hodinu. V centru byly na některých cestách dva pruhy a oni je zúžili do jednoho. Druhý nechali pro cyklisty, což je teď úplný masakr. Naučil jsem se tam pár zkratek, takže hlavním cestám se snažím vyhýbat.

Jak byste popsal Felcsút, zdržel jste se v něm někdy po tréninku?

Když sjedete z dálnice, na začátku je kruháč, malá benzinka, obchůdek a pak na vás vybafne uprostřed pole najednou fotbalový chrám. Staví nám tam hotel, ale na obědy zatím jezdíme do vedlejší vesnice. Díky tomu projíždíme celým Felcsútem a je to zkrátka klasická vesnice. Škola, kostel, pěkný řadový domečky, jinak nic. Ale jsou tam lesy, příroda... Jsem z kluk z vesnice a mně se to líbí víc než město.

V Puskási jste vytvořili česko-slovenskou kolonii, hodně času trávíte i s kluky?

Samozřejmě, akorát ze začátku mi dávali čočku. Když jsem totiž něco nevěděl, furt jsem za nimi chodil jak ocásek a ptal se, kde co je. Obrovsky mi pomohli.

V závěru sezony pustili na stadion i fanoušky, jaká atmosféra při utkáních vládne?

Super! Oni jsou horkokrevní. Náš klub funguje teprve osm let, takže není moc oblíbený mezi fanoušky, kór když se nám letos tak dařilo. Kamkoliv jsme přijeli, panovala při zápase v hledišti nenávistná atmosféra, lidi o to víc fandili. Škoda, že spadl Debrecín, který měl úplně perfektní kotel. Na nás chodí doma ale jenom asi tisíc lidí, takže my hrajeme líp venku. Přijdou tam lidi, fandí se a kluci se nahecují. Doma hodně záleželo, s kým jsme hráli, kolik přijelo venkovních fandů. Je to asi jediná kaňka, ale ze samotné obce je to fakt maximum, co může na fotbal přijít. Snad dobrými výkony přivábíme na stadion i další lidi.

Jak Maďaři v začátcích zvládali koronavirus, nosili disciplinovaně roušky?

Moc ne. Jejich nošení pak zavedli v MHD a obchodech, ale jinak mi přišlo, že na to docela prděli. Neměli moc případů nakažených, aktuálně jich je asi 4200 případů, ale na druhou stranu už skoro 600 mrtvých. Malinko jsme dělali černý humor, že když to tam člověk chytí, už mu pomalu malují křížek... Přijde mi, že zdravotnictví tam není úplně na dobré úrovni.

Řadu let jste hrával za Olomouc, sledoval jste na dálku její výkony v jarní části?

Ano, každý zápas. S klukama jsem byl v kontaktu. Jaro rozjeli super, vypadalo to perfektně. Vyhráli v Teplicích, porazili doma Spartu... Byli na vlně. Kdyby nepřišla koronavirová pauza, mohli atakovat i první šestku. Po restartu to už bohužel nebylo ono. Ale kvalita tam je a v příští sezoně budou hrát kluci určitě výš.

Jan Švanda, Sport.cz, Právo

Časová osa: Evropské ligy

Filtr článků - Evropské ligy


Fortuna liga 2020/2021

Fortuna liga startuje 22. 8. 2020 za účasti osmnácti týmů. Na podzim se odehraje patnáct kol. Prvoligovými nováčky jsou Pardubice a Brno. Kvůli koronavirovým opatřením se mění formát ligy. Hraje se bez nadstavby.