Článek
Jak si zvykáte na francouzský fotbal?
Přišel jsem ve chvíli, kdy měl klub po čtyřech zápasech jeden bod. Vyměnil se trenér, převzal to sportovní ředitel. Od té doby jsme se trochu zvedli. Z toho, co jsem hrál, jsme dva ze čtyř zápasů vyhráli. Až na prohru s Toulouse 0:4 jsme byli herně celkem slušní. Liga je vyrovnaná, dá se porazit kdokoliv.
Máte podobné úkoly jako v Hamburku?
Dá se říct, že ano. Hraju ze středu zálohy, mám defenzívnější roli. Systémy sice střídáme, ale moc se toho pro mě nemění. Do týmu jsem naskočil bez přípravy, trénoval jsem sám. A zápas jsem hrál poprvé po čtyřech měsících.
Evian je spíše provinční klub. Jaké má ambice?
Vloni byli nováčkem v nejvyšší soutěži a skončili devátí. To bylo slušné. Druhý rok bývá vždycky těžší. Takže prvořadým úkolem je záchrana. Myslím, že je to v našich silách. Musíme do konce podzimu udělat nějaké body, aby bylo jaro jednodušší.
Váš tým je prošpikovaný cizinci. Šlape dobře?
Tohle už je dneska běžná věc v řadě evropských klubů. Tady navíc hraje spousta kluků z Afriky, většina z nich ze zemí bývalých francouzských kolonií. K tomu dva reprezentanti Dánska. Parta je v pohodě. Úřední řečí v kabině je francouzština.
Ve Francii jste už byl jako malý při angažmá vašeho otce Karla. Oprášil jste řeč rychle?
Po sedmnácti letech života v Německu člověk trochu zapomene. Ale rychle jsem se do toho dostal, i když se mi občas plete francouzština s němčinou. Ve Francii jsem byl tenkrát čtyři roky od svých sedmi let a mluvit jsem se naučil.
V čem je ve Francii největší rozdíl proti Německu?
Ve stadiónech a atmosféře. V tom je Německo asi nejlepší na světě. Skoro všechny zápasy jsou vyprodané, na stadiónech najdou fanoušci obrovský komfort. Ale nechci říct, že ve Francii by byla atmosféra špatná.
Zrovna váš klub to má se stadiónem trochu zvláštní...
Evian je klub spojený s dalšími městy Thononem a Gaillardem. Náš stadión nesplňuje podmínky pro první ligu, měl by se přestavovat. Klub má za sebou velký vzestup, ze čtvrté ligy postupoval každý rok výš. Proto trošku chybí zázemí. Zápasy hrajeme v Annecy vzdáleném asi šedesát kilometrů od Evianu. Trénujeme v jedné vesničce kousek od Evianu, ale do května má být dostaveno nové tréninkové centrum.
Kolik na vás chodí lidí?
Asi čtrnáct tisíc. Stadión má kapacitu 22 tisíc, je kolem něj atletická dráha. Takový Strahov.
Jak si ve Francii zvyká vaše rodina?
Byl to skok, jsme zvyklí na město. Ale tady je zase krásná příroda. Hory, jezero. Jsme víc na venkově. Teprve před čtrnácti dny jsme sehnali barák, protože tady je problém ho pronajmout. Většinou se jen prodává. Takže se zařizujeme a moc jsme toho ještě nestihli. Ale máme to kousek do Švýcarska i do Itálie, takže možností na výlety je spousta.
