S Balem jsem se nadřel víc než s Ronaldem, srovnával český obránce po životním zápase

Určitě Bale, podle mě je na tom momentálně herně líp než Ronaldo. Bránit ho je těžší. Nadřel jsem se s ním víc. Nedělá tolik klamavých pohybů, ale využívá svoji rychlost. Vezme si míč a navede si ho, kam potřebuje. Ronaldovi jeho kličky moc nevycházely, spoustu balónů ztratil. Hodně nám nejen v soubojích s těmi dvěma pomohly zkušenosti z prvního zápasu v Madridu.

Všichni jsme jim skákali do střel. Byl jsem u něj nejblíž, snažil jsem se mu zmenšit úhel, aby míč neprošel před bránu, tak jsem střelu blokoval mimo branku. Nic lepšího se v tu chvíli nedalo. Naštěstí to dopadlo dobře.

Nechytli jsme začátek, byla to docela sprcha, nevypadalo to dobře. Ale věřili jsme, že se s Realem dá hrát. Za stavu 1:2 jsme si v kabině řekli, že musíme hrát pořád stejně, kompaktně a takticky bránit, nebláznit dopředu. Důležité bylo, že jsme s nimi většinu zápasu hráli fotbal. Nebáli jsme se kombinovat od vlastního vápna. Neodkopávali jsme balóny. Dařilo se nám z těžkých situací vyjít a třeba i Real přečíslit. Trpělivost nám přinesla sladké ovoce.

Od stavu 2:1 jsme věřili, že můžeme srovnat a Real dál trápit. Ve vítězství jsme věřili, i když to byly dlouhé minuty do konce zápasu. Možná jsme se stáhli až moc do šestnáctky. Real zrychlil a tlačil. Kroos pak vymyslel přihrávku na Kovačiče, ucpali jsme prostor, ale on poslal míč milimetrově mezi námi. Nechápali jsme jak. Jiný hráč by to asi takhle nedokázal. Klobouk před Kroosem dolů. V tu chvíli nás vyrovnání bolelo a mrzelo. Přeci jenom chybělo pět minut. Ale je to Real Madrid... Šance měli před tím, a upřímně, mohli i vyhrát.

Docela ano, něco takového po vedení 2:0 nečekali. Byli zaskočení, podráždění. Hodně gestikulovali na rozhodčího v momentech, kdy se domnívali, že měl pískat faul na ně.

Samozřejmě česky. Odpískal mi faul, ale já si stál za tím, že to bylo čisté. Rozčílený jsem nebyl, usmívali jsme se na sebe. On si držel hráče od těla, aby nemusel vytáhnout kartu.

Určitě ano, a nejen já. Zažil jsem pár pěkných zápasů, ale každý fotbalista sní o tom, zahrát si Ligu mistrů a nastoupit proti jednomu z nejlepších týmů na světě. Real, to je splněný sen. A k tomu jsme byli pět minut od výhry...

Nechal jsem si svůj. Hráči Realu ani měnit nechtěli, rychle zmizeli v šatně. Neměnil jsem ani po prvním utkání. Já na to moc nejsem. Vlastní dres z takového zápasu pro mne má velkou cenu.

To bylo nepříjemné pro nás i pro hráče Realu. Stojíte na trávníku, hrají hymnu Ligy mistrů a tribuny jsou prázdné. Ticho. Fakt divný... Kdyby proti nám nestál nejúspěšnější klubový celek na světě, připomínalo by to přátelák, který jsme hráli také bez diváků v létě. Atmosféra tomu moc chyběla. Velká škoda pro naše fanoušky, že nemohli být u historického výsledku Legie.

Historický úspěch pro Legii i celé Polsko. Pro nás to znamená, že máme šanci se svým postavením v tabulce ještě něco udělat. Real se bude snažit napravit tohle klopýtnutí, navíc chce vyhrát skupinu F, takže musí porazit Sporting Lisabon i Dortmund. My jsme se přesvědčili, že hrát se dá s každým, takže bychom si to chtěli rozdat se Sportingem o třetí místo a postup do Evropské ligy.

Jen jsme si pořádně zakřičeli v kabině. Uhrát remízu s Realem se povede jednou za život. Pro nás to byla i trochu výhra a skvělé nakopnutí do zbytku podzimu. Na víc ale nebyl čas, program je hodně nabitý.