Článek
Nejrychlejší gól ve francouzské lize po šestnácti sekundách, to je určitě paráda. Jak ta trefa vypadala?
Docela jednoduše. Míč putoval od obránce dopředu, levý záložník přesprintoval svého strážce, balón dal pod sebe, náš útočník Bellion vypálil, ale gólman vyrazil míč na tyč. Od ní se odrazil přímo ke mně. Měl jsem odkrytou větší část brány, nebyl problém ho poslat do sítě.
Jaké měl pořadové číslo v této sezóně?
Jedna. Konečně jsem se dočkal.
Byl to váš nejrychlejší gól v kariéře?
Určitě. Nikdy jsem tak rychlý nedal, navíc nejsem typický kanonýr.
Bordeaux se pohybuje v dolní polovině tabulky, na což není tento slavný klub zvyklý...
No právě... My jsme podzim začali hrozně špatně, dostali jsme se až do pásma sestupu. Asi jsme něco takového potřebovali, abychom se probrali a uvědomili si, že hrajeme o záchranu. Teď jsme sice vyhráli dvakrát za sebou, ale na nějaké jásání to zdaleka není.
O víkendu se trefil i váš mladší bratr Marek v dresu Hradce a pomohl k vítězství nad Teplicemi. Oslavili jste svoje trefy?
Samozřejmě jsme si hned telefonovali a gratulovali si. Byl to pěkný gólový rodinný víkend.
Udělal vám radost los mistrovství Evropy?
Já jsem v těchhle věcech opatrný. Žádný los ještě nic nikomu nevyhrál. Všechno se rozhodne na hřišti a bude to hodně těžké, protože skupina je vyrovnaná. Určitě jsme mohli dostat silnější a známější týmy, ale ty, které máme, se na šampionát dostaly už ze skupiny a Poláci jsou doma. S losem jsou spokojení i naši soupeři. Bude to hodně napínavé.
V baráži s Černou Horou jste zazářil na místě defenzivního záložníka. Tam je vaše pravé místo?
Já jsem se obětoval pro tým (směje se).
Tak to byla úžasná oběť...
Ne, vážně... Za reprezentaci hraji rád, to není fráze. Je mi jedno, na které místo mě trenér postaví, vždycky se snažím odevzdat maximální výkon. Kde hraju, je věc trenéra a vůbec to není podstatné. Důležité je, že jsme vyhráli a postoupili. Nebylo to lehké. Zejména, když si uvědomíte, že nám to možná devadesát procent lidí nepřálo. Nikomu nechci křivdit. Ale ukázali jsme, že hrát umíme a jsme tým. Vlastně to bylo dobré k tomu, že jsme se semkli a hráli pro sebe a pro ty, kteří nám fandili. Věřím, že do Vratislavi, která je hodně blízko, za námi přijede hodně fanoušků a pomohou nám jako vždycky v minulosti.
Vrátím se ještě k té „oběti“. Ve středové řadě už jste hrál prakticky všude. Kdybyste si mohl vybrat pozici, na níž byste chtěl hrát, kde by to bylo?
Copak se nějakého hráče trenér ptá, kde by chtěl hrát? Každý je rád, že může nastoupit, i když to je třeba na místě, které mu nesedí, ale udělá tam všechno pro úspěch týmu... Ale beru vaši otázku. Nejlépe se cítím uprostřed středové řady vedle Tomáše Rosického, kdy mám o něco víc defenzivních úkolů než on, ale dopředu se také dostanu. Hodně si rozumíme při kombinaci a teď do toho přišli další kluci z Plzně.
Blíží se konec roku, jaký byl ten váš fotbalový?
V klubu nic velkého. V reprezentaci super! Splnili jsme to, co jsme si přáli. Kéž by ten příští rok byl v národním mužstvu i v Bordeaux ještě úspěšnější.
Poletíte na Vánoce s manželkou do její rodné Brazílie?
Tentokrát jedeme do Čech. Máme jen pár dnů volna, od 22. do 29. prosince, předposlední den roku už zase trénujeme. Na cestu za oceán je to moc krátká doba, takže si Vánoce po čase užijeme v Čechách. Už se na ně těším.
