Článek
Brazilci sledovali semifinálový zápas se slzami v očích.
Pouliční nepokoje v Brazílii po debaklu s Německem.
Návrat německé fotbalové reprezentace po semifinálové výhře nad Brazílií.
Němečtí fanoušci v Berlíně oslavovali vítězství nad Brazílií.
Z bezzubých úst jí viselo dýmající trabuko, kolem krku chrastil náhrdelník z korálků a nejrůznějších amuletů, před sebou na chodník jich do prachu vyskládala ještě víc. Možná i kouzelný kohoutí pařát mezi nimi byl, těžko říct, protože v tu ránu se kolem ní tísnil dav rozklepaných Brazilců a čekal, co stará indiánka z poházených propriet vyčte.
Asi v Belo Horizonte věštecké renomé měla, když se do její osmahlé tváře rozryté tisíci vrásek s takovým napětím dívali staří i mladí, těžko oddechující penzisti, stejně jako mandlové dívčiny k nakousnutí.
Na Rua Professor Moacir Gomes vedoucí kolem univerzitního komplexu k fotbalovému svatostánku kouzlila, opřena o kmen mohutného stromu čarovala a dívala se do tváře osudu. Do budoucnosti také, protože ta v té chvíli zajímala celou Brazílii. A byla pro ni strašně důležitá.
Snad proto ani nerozprostřela usmolený šátek, na který jindy pohazují přihlížející zvědavci pár zmuchlaných a potrhaných realů.
Peníze ani ji totiž v tu chvíli nezajímaly. Vždyť teď šlo o Brazílii. O to, co si počne bez Neymara. Bez největšího z největších fotbalistů, na něhož celá země tolik spoléhala. Klenot, o který přišla, neboť nenáviděný a všemi proklínaný Kolumbijec Zúňiga ho odrovnal, takže proti Němcům nemohl v semifinále nastoupit a ani do Belo Horizonte nemohl přijet, protože trpí a strádá v Sao Paulu.
„Fim, ó deus, fim," začala najednou hořekovat a úpět stará indiánka, hlavou tloukla o zem a zděšeně skrývala své amulety, aby je snad vylekaný dav nerozšlapal a ji s nimi.
Měla pravdu. Chtělo by se říci svatou, ale kdo ví, zda šamanka z favely či snad opravdu odněkud z pralesa svaté věci ctí. I když k Bohovi se upínala, když ono hrůzné slovo konec vykřikovala...
Za necelé tři hodiny se ve fotbalovém chrámu Estadio Mineirao kousek od hlavního vchodu do univerzitního kampusu, kde svá kouzla a kejkle provozovala, její věštba, že bude zle, opravdu naplnila. A dokonce ještě děsivěji, než se dalo z bědování a úpění vysoudit.
Selecao byli Německem poníženi. Zašlapáni do země. Nadobro a navěky zostuzeni. Zůstaly jim jen slzy a omluvy rozesílané do všech stran.
Pro zděšenou Brazílii nastala noc hrůzy.
A také hrůzné dny poté, co se její sen o zisku Světového poháru rozsypal napadrť, neboť naplněným proroctvím staré indiánky pro ni šampionát neodvratně skončil.
