Článek
Celé generace při galavečeru pořádaném fotbalovou Slavií ke sto dvacátému výročí založení na pódiu Národního divadla defilovaly. Potomci největších postav klubové historie Bicana, Pláničky a Kopeckého, slavní chilané Jozef Kadraba s Janem Lálou, kteří pod vedením další ze slávistických ikon Rudolfa Vytlačila přivezli před půl stoletím ze světového šampionátu památné stříbro, stejně jako ti mladší, kteří sešívanou historii rovněž psali.
Cipro: Sešla se výjimečná generace
Knoflíček s Petrželou, kteří se v éře čechoamerického mecenáše Borise Korbela marně snažili oprášit slavnou slávistickou minulost a navázat na desítky titulů, které jejich klub před válkou a pak hned po ní získal, ale třeba i trenéři Cipro s Pešicem, jimž se to v šestadevadesátém povedlo.
„My do toho šli s tím, že titul získáme. Hned při prvních slovech to z nás obou vypadlo," vzpomínal současný Bílkův asistent u reprezentace Josef Pešice.
„To proto, že se nám v mančaftu sešla skutečně výjimečná hráčská generace," doplňoval ho František Cipro.
Pavel Kuka s Radkem Bejblem a Vladimírem Šmicrem onu generaci na prknech Národního divadla představovali, takže si pochopitelně vysloužili aplaus. Aby ne, když v šestadevadesátém se ti věčně druzí dočkali primátu, na který čekali půl století.
Vlček se bánil: Já se legendám jen přiblížil
Na další si také počkali, ale protože přišly hned dva po sobě, a navíc je umocnila i účast ve vysněné Lize mistrů, vstoupili dva protagonisté této éry Martin Vaniak a Stanislav Vlček mezi slávistické legendy.
„Pro mě jsou legendami Bican, Plánička, Veselý. Já toho v porovnání s nimi prožil ve Slavii příliš málo a stejně málo jsem jí dal. Snad jen díky zápasům s Ajaxem, po nichž jsme se dostali do Ligy mistrů, jsem se k nim přiblížil," bránil se autor tehdejších postupových gólů Stanislav Vlček.
Gólman Martin Vaniak, jenž Slavii v roce 2007 postup do Champions League vychytal a mnohdy až neskutečnými zákroky v konfrontaci s Ajaxem si vysloužil u fotbalových fanoušků přezdívku Čaroděj, byl dojatý stejně. Z toho, že mohl na jeviště Národního divadla vystoupit, z ovací, jež mu pomalu tisícovka slávistických příznivců i hostů připravila.
Vaniakovi se osud odměnil
„Hned tak někomu ze sportovců se nepoštěstí, aby mohl vystoupit na prkna, jež znamenají svět. A v Národním divadle k tomu. Jsem strašně rád, že jsem na nich mohl stát, ale stejně šťastný bych byl, kdyby na ně vystoupil kdokoli z nás, co jsme získali pro Slavii dva tituly a splnili si v jejích barvách sen o Lize mistrů," doznával Vaniak.
„Bylo pro mě ctí, že jsem byl vybrán mezi klubové legendy. Vždyť já prožil kariéru plnou vzestupů a pádů, abych se těch nejlepších a nejkrásnějších let dožil až na samý závěr ve Slavii. Proto jsem fotbal hrál, proto mě osud, ve který tolik věřím, nakonec odměnil. I tím, že jsem mohl s celou Slavií v Národním divadle slavit její sto dvacáté výročí."
S nejstarším českým klubem pochopitelně slavili i sezvaní hosté z tuzemska i různých koutů Evropy. Třeba zástupci anglického Oxfordu, s nimiž sehráli slávisté 28. března 1899 první zápas coby vyslancem ostrovního fotbalu, třeba klubu Civil Service Londýn, se kterým se zase utkávali z Angličanů nejčastěji.
Na jevišti se však objevil i vyslanec evropského fotbalu Francouz Christian Karembeu, představitelé Sparty, stejně jako třeba šéf českého fotbalu Miroslav Pelta a pražský primátor Bohuslav Svoboda. Aby ne, když nejstarší český klub slavil kulaté jubilem.