Článek
První zápas v Premier League a hned proti Manchesteru United. Napadlo vás, že můžete mít takovou premiéru?
No… Já bych trochu mírnil nadšení z té premiéry. Dívám se na zápas z pohledu mužstva a my jsme 0:2 prohráli, takže žádná sláva.
Neříkejte, že jste neměl radost, když vás kouč Steve Coppell poslal v 80. minutě za stavu 0:1 do hry?
To měl, ale prohrávali jsme a měli jsme na to, abychom vyrovnali. Hosté ale hráli v závěru zápasu do otevřené obrany a přidali v poslední minutě druhý gól.
Co jste v závěru zápasu na trávníku stihl?
Pár kontaktů s míčem a přesných přihrávek jsem měl, což je na tak krátký časový úsek na hřišti docela hodně. K zakončení jsem se ale nedostal.
Potkal jste se v osobním souboji s nějakou z megahvězd soupeře?
Na tohle nekoukám, kdo proti mně stojí. A už vůbec se mi z velkých jmen netřesou kolena, to bych ani nemusel na trávník. Soustředil jsem se na svůj výkon, aby byl co nejlepší a já mužstvu pomohl. Ale přeci jenom… Dostal jsem se do běžeckého a osobního souboje s Rooneym. A vyhrál jsem ho, tedy získal míč. Bylo to v závěru, asi byl už unavený.
Z Anglie přicházely zprávy, že proti Manchesteru ještě nenastoupíte. Co se změnilo?
V tomto duchu jsem byl i domluven s koučem, že mne pošle na trávník až v průběhu týdne. Přeci jenom jsem víc než měsíc nehrál zápas, potřeboval jsem potrénovat, sžít se co nejvíc se spoluhráči. I mne překvapilo, když mě kouč nominoval na sobotní zápas s Manchesterem United, ale nečekal jsem, že půjdu na trávník.
Předem vám neřekl, že dostanete šanci zahrát si proti mistrovi?
Neřekl, tady to není zvykem. Společně s dalšími náhradníky z lavičky jsem se chodil rozběhat podél postranní čáry už v průběhu první půle. Kouč chce, aby všichni hráči z lavičky byli zahřátí a ihned použitelní do hry. Chodili jsme se rozcvičovat přibližně v pětiminutových intervalech.
Když vám řekl, že půjdete na trávník, podlomila se vám kolena?
To zase ne. Trochu trémy jsem cítil, ale už v průběhu zápasu jsem pozoroval hráče Manchesteru. Nejsem zase nějaký vyjukaný kluk, pár těžkých zápasů v pohárech nebo za reprezentaci jsem odehrál. Na trému ani nebyl čas. Přiběhl jsem k lavičce, kouč se mě zeptal, jestli jsem připraven, já řekl, že ano a bylo to. Oblékl jsem na sebe svůj dres s číslem 28, dostal nějaké stručné pokyny a šel na trávník. Tam ze mne nervozita rychle spadla.
Co na to fanoušci?
Byli fantastičtí. Už při rozcvičování mi tleskali a volali na mne, že mi fandí a přejí hodně štěstí. Jejich podporu jsem cítil i v průběhu zápasu. To je pro hráče moc fajn.
Už jste se v Readingu zabydlel?
V mužstvu ano, spoluhráči jsou výborní, vzali mě. Dá se říct, že se dobře sžívám i s okolím. Máme už svůj byt, kde bydlím s rodinou, a vedle fotbalu se věnuji především angličtině. Něco jsem uměl, ale manželka je lepší a já potřebuji jazyk pilovat, abych všemu dobře rozuměl.
Stihli jste si prohlédnout okolí svého nového domova?
Moc ne, protože není čas. Maximum ho věnuji fotbalu, angličtině a rodině. Musel jsem si ale brzy po příjezdu pořídit nový oblek, protože ty svoje jsem nechal v Mladé Boleslavi. V té přestupové rychlosti a stěhování jsem na ně nepomyslel. Tady je ale povinností chodit na zápas v obleku, takže jsem ho potřeboval. Výhodou našeho bydlení je, že máme všechno, co potřebujeme, v blízkém okolí, takže nemusíme nic nikde honit. Postupně ale můžeme vše příjemné a hezké objevovat.
