Rubriky:

Reprezentace

Trenéra Dušana Uhrina reprezentace láká, ale bojí se sám sebe

28. června 2008 08:00 - PRAHA

Vrátil se z angažmá v Gruzii završeného ziskem mistrovského titulu s Dinamem Tbilisi a zapřísahal se, že bude alespoň čtvrt roku odpočívat. Uběhl měsíc a pětašedesátiletý trenér Dušan Uhrin, který přesně před dvanácti lety přivedl českou fotbalovou reprezentaci po triumfálním tažení Anglií až ke stříbrným medailím na EURO ´96, se stal potencionálním adeptem na místo kouče národního týmu. Trenérská rada ho v pátek navrhla, on se však zdráhá. „Zatím jde jen o návrh. O pouhý náznak,“ bránil se v rozhovoru pro Sport.cz.

 

Archiv

Neříkejte, že by vás návrat k české fotbalové reprezentaci po jedenácti letech nelákal?

Ale naopak - lákadlo je to veliké, pocit obrovské zodpovědnosti ale ještě větší.

Takže váháte, zvažujete, přemýšlíte?

Není nad čím, protože zatím jde pouze o návrh trenérské komise Českomoravského fotbalového svazu, která výkonnému výboru doporučila mě a Jozefa Chovance. Takže nic víc, než náznak.

Co vás zrazuje? Deset let toulek světem? Odstup od českého fotbalu a reprezentace?

Spíše obavy ze sebe samého.

Uhrin se bojí Uhrina?

Znám se, jakmile bych se rozhodl, ponořil bych se do práce nikoli na sto, ale na tisíc procent. Já už jsem takový. Na nic jiného bych čas neměl, na sebe a své zdraví bych nekoukal.

Vy máte zdravotní problémy?

Ale to už je letitá záležitost s kyčelním kloubem, na který jsem si stěžoval ještě v době působení u reprezentace. Doktoři Čech s Krejčím mě už tehdy ubezpečovali, že se artróza zastavila a měli pravdu. Bolesti cítím, jen když dlouho chodím nebo běhám. I v Gruzii jsem je na to upozorňoval, ale oni odpověděli, že potřebují mou hlavu a ne nohy.

Česká reprezentace by vaši hlavu také potřebovala.

Uvidíme, jak se celá situace během následujících dvou, tří týdnů vyvine. Náš fotbal je teď hodně dole, k čemuž i media přispívají.

Ale hodně dole byl i v čtyřiadevadesátém, kdy jste se samostatné české reprezentace ujímal. Společný česko-slovenský národní tým na světový šampionát do Ameriky nepostoupil, na žebříčku FIFA na tom byl náš fotbal nevalně, začínal jste na zelené louce.

Tehdy jsem bral trenérské působení u reprezentace jako velkou výzvu, která mě nesmírně lákala.

Dnes podobnou výzvu necítíte? Reprezentace vás neláká?

Ale právě že ano. Až se toho bojím. Musel bych ovšem cítit podporu vedení, stejně jako fotbalové veřejnosti a novinářů.

To je vaše podmínka?

Spíše náznak, kam se mé úvahy ubírají a nad čím přemýšlím.

Takže současný stav české reprezentace už v hlavě probíráte a nad prvními kroky přemýšlíte?

Je to úplně jiný stav, než před čtrnácti lety, kdy jsem u českého národního týmu začínal. Diametrálně odlišný, protože tehdy jsme stáli na zelené louce. Teď se nemusí nic budovat, protože základní kádr je k dispozici a není rozhodně špatný. Talentovaných mladých fotbalistů hlavně z úspěšné dvacítky se nabízí spousta, takže by šlo o to je do mužstva implantovat, dát jim šanci a vhodně skloubit se zkušenými fotbalisty, kteří budou dál tvořit kostru týmu. Ale to už uvažuji jako trenér, což rozhodně nechci.

Zdeněk Pavlis, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Reprezentace