Článek
Docela šok, když na tréninkovém hřišti v Al Magham Branchs na okraji Al Ajnu vypálil nový trenér české reprezentace Michal Bílek jména jedenácti hráčů, jež v neděli postaví proti mužstvu Spojených arabských emirátů. Žádné mlžení, už vůbec ne nějaké tajnosti, natož pak odkazy na dopolední strečink či poslední taktickou poradu před utkáním, jak bývalo po léta zvykem.
Bílkův předchůdce u reprezentace Ivan Hašek si v tajnostech liboval a s oblibou oznamoval pouze jméno kapitána, který měl v jeho sestavě jisté. Samozřejmě gólmana Čecha. Petr Rada býval rovněž tajemný, jako hrad v Karpatech, o olomouckém doyenovi Karlu Brücknerovi ani nemluvě. Nahlas sice proklamoval, že by si vystačil s třinácti hráči, protože své zvyklosti k smrti nerad porušoval, natož aby do sestavy neměnící se prakticky léta nějak zasahoval, když už ale změnu udělal, mlčel o ní, dokud neposlal mužstvo na trávník. To proto, aby soupeře šokoval a poté byl za své geniální tahy zahrnován aplausem na otevřené scéně.
Michal Bílek je jiný kalibr. „Budeme hrát ofenzivním stylem, aby se naše hra divákům líbila,“ nastiňoval hráčům už dopoledne při videu, jak by měl fotbal v reprezentačním balení v budoucnu vypadat. „Postavím ofenzivně laděné mužstvo, protože takový fotbal bych chtěl s reprezentací praktikovat i v budoucnu,“ pravil po podvečerní přípravě v tréninkovém areálu místního klubu Al Ajn a bez sebemenšího vykrucování či mlžení ze sebe jména jedenácti hráčů vypálil.
| Sestava českých fotbalistů pro utkání proti SAE: |
| Drobný - Kušnír, Hubník, Rozehnal, Pudil - Matějovský, Švec, Lička - Fillo, Necid, Hloušek. |
Samozřejmě že registroval údiv, který nastal. „Máme v Emirátech šest útočníků, proto je chci protočit. Ale to samozřejmě není jediný důvod, proč takto ofenzivně laděnou sestavu na trávník pošlu. Rozestavení se zesíleným středem hřiště, kde před Švecem budou operovat Matějovský s Ličkou, se mně jeví jako ideální. Pro zápas proti Emirátům, ale i pro budoucnost. Samozřejmě že ale bude záležet i na hráčích, jež budu mít právě k dispozici, na jejich formě, výkonech v klubech,“ pustil se Michal Bílek do objasňování své trenérské filosofie.
Jeho monolog mísící se s voláním muezzina vyzývajícího k večerní modlitbě zněl po letech trenérských tajností, mlžení a nejrůznějších vytáček v tréninkovém areálu Al Magham Branchs skutečně jako hlasitý výkřik z pouště. Snad ale u jednoho výkřiku nezůstane, přáli si všichni, kdo mu ve stínu minaretu v sobotním podvečeru naslouchali...
