Článek
Tentokrát jste sice nedal gól, ale vítězství jste režíroval svými přihrávkami. Nelitujete, že jste úspěšnou kvalifikaci nezavršil svojí trefou?
Vůbec ne! Přihrávky také platí, byly důležité a jsem za ně rád. Před prvním gólem jsem chtěl střílet, ale Marek Jankulovski si dobře zařval, tak jsem mu to tam dal. Před druhou brankou jsem viděl Štěpána Vachouška na druhé tyči. Hlavně, že to k němu prošlo. Před třetím mi zase perfektně přihrál on, pak už bylo jednoduché míč zatáhnout a před brankou najít Honzu Kollera.
Co vás napadlo, když se Rakušané dostali do vedení na 2:1?
Musím se přiznat, že v první chvíli mě napadla myšlenka, že ta prohra jednou prostě musela přijít. Ale hned jsem to zavrhl. Viděl jsem, že kluci jsou trochu dole, tak jsem se snažil je vyhecovat. Naštěstí jsme brzy vyrovnali a pak už jsem nepochyboval, že dáme třetí gól.
Věřil jste opravdu, že dokážete zápas vyhrát?
Věřil od začátku. Vedli jsme 1:0, ale pak jsme si nechali dát dva góly po vlastních chybách. Ale ono vždycky nevyjde všechno na sto procent. Důležité je, že jsme vyhráli.
Po tom druhém v Čechově síti jste něco křičel na obránce?
Já je chtěl v první chvíli zabít všechny tři. Byl tam jediný hráč. Podobné to bylo už při prvním gólu... Ale ne, i tohle k fotbalu patří.
Čeští fanoušci vytvořili mužstvu fantastickou atmosféru...
Nemohli a nesměli jsme prohrát kvůli našim příznivcům. Byli prostě fantastičtí a moc nám pomohli. Nečekal jsem, že jich přijede tolik, i když to není daleko. Měl jsem radost, že tu byli i příznivci od nás ze Skalné. Také jsme jim šli všem po utkání poděkovat.
Pohyboval jste se po celém hřišti, dostal jste roli volného hráče?
Kdepak, i když to tak možná vypadalo. Tohle je můj styl hry, když se mohu pohybovat po celém hřišti. Trenér mi naopak řekl, že mám hrát o pozici vzadu než jindy. Když pak bylo Rakušanů o jednoho méně, měl jsem víc prostoru a využíval ho.
Bylo na tomto mužstvu znát, že chybělo sedm hráčů?
To si nemyslím. Pro ně nebylo jednoduché naskočit v takovém utkání. Dostali šanci a využili ji. Oni celou kvalifikaci většinou dělali náhradníky, i když pro mne to náhradníci nejsou. Naši kluci, kteří do utkání přišli, ukázali, že mají obrovskou sílu a do mužstva patří. Ve Vídni to bylo hrozně těžké, byl to asi nejtvrdší zápas kvalifikace. Na začátku druhé půle jsem se i trochu bál, protože některé zákroky byly hodně tvrdé a jsem pořádně pokopaný. Třeba faul na Štajnera u postranní čáry byl vysloveně likvidační. Rakušané chtěli za každou cenu udělat výsledek.
Český tým teď bude považován za favorita mistrovství Evropy...
Za favority se nepovažujeme, i když jsme téměř dva roky neprohráli. Jsou tu jiné týmy, jako Angličané nebo Francouzi či Nizozemci. Nejsme horší, ale dívejme se na to všichni realisticky. Samozřejmě i v Portugalsku budeme chtít vyhrávat.
Ustojí tenhle tým chvíli, kdy přijde porážka?
Určitě, protože si všichni uvědomujeme, že jednou musí přijít. Ale uděláme všechno proto, aby to bylo co nejpozději.
