Článek
Do Rakouska jste odešel ze Sparty v zimě. Jak rychle jste se v novém působišti adaptoval?Bez problémů. Hrajeme systémem 4-4-2, na podobný styl jsem byl zvyklý ze Sparty. Líbí se mi, že je to dost ofenzívní. Hraju zprava, přede mnou operují ještě dva útočníci.
A co jazyková stránka?Snažím se učit němčinu, ale protože většina spoluhráčů umí anglicky, tak jsem se s nimi dosud bavil spíš v této řeči. Teď už do toho ale mísím i němčinu.
Kam se dá podle vás svou úrovní zařadit rakouská liga?Za německou bundesligou trochu pokulhává, ale určitě je srovnatelná s naší ligou. Některé zápasy jsou lepší, některé horší.
Jaké máte fanoušky, jsou hodně kritičtí?Bezvadní. Když se nedaří, snaží se povzbudit, při zkažené akci jen zabučí, ale že by hvízdali na celý mančaft, to jsem ještě nezažil. V neděli proti Rapidu jsme hráli nejhorší fotbal, co tam jsem, ale lidi to nijak nerozhodilo a nakonec jsme v 87. minutě dali vítězný gól na 2:1.
Máme nádherný moderní stadión pro 16 000 lidí, který nese jméno slavného rodáka Arnolda Schwarzeneggera. Má tam i své muzeum a fitness centrum.
Vašemu týmu se daří, na druhém místě má stejně bodů jako vedoucí Austria. Je titul jediným cílem?Cíl byl do třetího místa, abychom se dostali do evropských pohárů. Když to vyjde na Ligu mistrů, bude to jen plus. Ale samozřejmě se chceme porvat o prvenství, i když na nás není vyvíjen nějaký přehnaný tlak.
Musím přiznat, že je menší, než na jaký jsem byl zvyklý z Letné. Tam to bylo logicky cítit ze všech stran, protože Sparta je nejbohatší klub v zemi a musí vyhrávat. Nebo by aspoň měl. Současné její trápení sleduji, volám si hlavně s masérem Edou Poustkou.
Jste v kontaktu i s dalšími krajany, kteří hrají v Rakousku?Nejblíž k sobě máme asi s Patrikem Ježkem z Paschingu, jenže jsem ztratil jeho telefonní číslo. V neděli jsem se po zápase s Rapidem viděl poprvé s Láďou Maierem a René Wagnerem. S nimi jsem dosud moc nekomunikoval, v nároďáku jsme se potkali jen párkrát.
Berete přestup do Rakouska jako krok kupředu ve vaší kariéře?Vyloženě asi ne. Spíš takový odrazový můstek, abych ten krok dopředu mohl teprve udělat.
Mají v Grazu radost, že jste byl povolán do reprezentace?Berou to jako obrovskou reklamu pro klub, hned to zmedializují. Jsou rádi, když jim reprezentanti odjíždějí na srazy, považují to za čest. Na rakouský nároďák teď odjelo pět kluků, k tomu za národní tým hrají ještě jeden Chorvat a já.
Při zranění Poborského se vám otvírá větší šance hrát proti Irům v základní sestavě. Cítíte to tak?Já jsem v první řadě rád, že jsem se do nároďáku vůbec dostal. Přijel jsem s tím, že si chci zahrát. Nad ostatním jsem moc nepřemýšlel, záleží na trenérovi. Když nastoupím od začátku, budu rád, pokud ne, svět se nezboří.
