Hlavní obsah

Pekhart: Není náhoda, když se útočníci v reprezentaci gólově neprosazují

Teplice
Aktualizováno

Šestnáct startů, nula gólů. Bídná je bilance momentálního reprezentačního útočníka s pořadovým číslem jedna, jímž je Tomáš Pekhart. Čekání na první branku v elitním českém výběru nedokázal utnout ani v úterní přípravě s Finskem (0:1). Upřímně, neměl ani šanci, aby zlou sérii ukončil. „Není náhoda, když si opakovaně ani nevytvoříme šanci," posteskl si bez šesti centimetrů dvoumetrový forvard po ostudné prohře.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Tomáš Pekhart (vpravo) v utkání proti Finsku

Článek

Jaké je vaše vysvětlení bídného herního projevu českého týmu po většinu zápasu úterního přípravného utkání s Finskem?

Působili jsme unaveným dojmem. Neběhali jsme, nenabízeli se, ztráceli míče ve středu hřiště po dvou, třech přihrávkách. Pak jsme balón těžko získávali, rychle nám ubývaly síly, jak jsme pořád běhali bez míče.

Měl jste z výkonu spoluhráčů pocit, že pro úspěch udělali maximum a hráli na sto procent?

Z tribuny vše vypadá asi trošku jinak než ze hřiště. Vážně nám bralo mnoho sil, že jsme nepodrželi míč, a pak Finové chodili do brejků, načež my jsme museli padesát metrů zpátky ve sprintu. To není snadné.

Překvapili vás Finové, nebo jste od nich očekával hru, jíž se prezentovali a dovedla je k vítězství?

Viděli jsme jejich sestřihy z kvalifikačního utkání s Francií, které sehráli v pátek. I tehdy měli více ze hry, vlastně byli lepší po většinu zápasu. Věděli jsme, že narazíme na kvalitního soupeře.

Stejně jako v kvalifikaci v Dánsku jste byl při úterní přípravě na hrotu hodně odříznutý. Jak jste se na hřišti v totožné situaci cítil?

Stejně jako v Kodani jsem se snažil pracovat pro tým a zaměstnávat obránce soupeře, dostávat je pod tlak.

Reprezentace už čtyři zápasy nevstřelila branku. Vychází problémy ze hry záložní řady?

Nejsem typ útočníka, který by si na půlce hřiště vzal míč a obešel pět hráčů až do pokutového území do zakončení. Jsem hodně závislý na přihrávkách. Když nedostaneme míč do velkého vápna, těžko mohu skórovat. Asi není náhoda, pokud útočníci v české reprezentaci moc gólů nedávají už delší dobu. Ale když si nevytvoříme šance, je těžké vstřelit branku.

Na první reprezentační trefu čekáte už šestnáct zápasů. Cítíte na sebe velký tlak?

Ne, to vůbec neřeším. V klubu se mi daří, v Norimberku góly dávám pravidelně. Na srazy jezdím v pohodě. Vše je jen o první trefě. Až gól dám, bude se mi dýchat lépe. Samozřejmě mě mrzí, že čekání je dlouhé.

Ve srovnání s Dánskem nedošlo prakticky k žádnému posunu při porovnání podpory hráče na hrotu útoku. Cítil jste rovněž, že vývoj byl prakticky stejný proti Finsku?

Do přestávky jsme nehráli vůbec dobře. Ztráceli jsme míče ve středu hřiště. K velkému vápnu jsme se ani nedostali, jen dva náznaky jsme měli. Po přestávce jsme měli i trošku smůly. Druhý poločas byl o poznání lepší.

Je prohra s Finskem velkým direktem s vidinou říjnového kvalifikačního dvojzápasu s Maltou a Bulharskem?

Není to dobré. Kdyby se přáteláky vyhrávaly, bylo by to pro sebevědomí lepší. Nesmíme si dělat hlavu z Finska a připravit se na Maltu, jak nejlépe umíme. Doufám, že už bude fit Tomáš Rosický, protože s ním vypadá hra jinak.

Reklama