Článek
"Hlavičkoval asi ze tří metrů. Přišlo mu to krásně. Už asi ani nečekal, že bych se mohl stihnout přesunout. Měl prakticky odkrytou bránu. Asi ho to bude dlouho strašit," říkal Čech.
Jak vlastně zabránil míči v cestě do brány? Přemísťoval se od pravé tyče do středu, v závěru už letěl vzduchem a stačil bleskově reagovat. "Levačkou. Snažil jsem zabrat co nejvíc místa, míč mi šel kolem ruky. Ještě jsem po něm sáhnul. Šlo o centimetry, stačilo jich deset a byl konec nadějí. Člověk musí být na správném místě a mít štěstí, že to tam přilítne," líčil Čech.
Byl to životní zákrok? "Několik parádních se mi povedlo, tenhle patřil k nejhezčím."
Rána pro Finy
Do té doby v utkání dostal tři góly. Na kontě měl jen rutinní zákroky. Ničím neudivil. Jím vyražený míč zůstal ve hře. Spád událostí se nijak nezbrzdil. Vzápětí přišla česká šance. "Tomáš Jun to dobře pustil na Vráťu a ten to krásně uklidil," oddechl si Čech.
Jindy emoce na hřišti moc nedává najevo. Tentokrát poklekl a připojil gesto radosti. "Vzpomněl jsem si na to, že tři střely znamenaly tři góly, proto jsem měl radost, že jsem to chytil. Že se pro mě celý zápas obrátil během deseti vteřin," liboval si.
Hned několik spoluhráčů zamířilo k němu a ne k autorovi rozhodující branky. "Měli ke mně blíž a už asi byli unavení," poznamenal s úsměvem Čech a výsledek bral jako mimořádně cenný. "Finové měli na dosah senzační vítězství, nakonec prohráli, takže jsem zvědavý, jak se s tím vypořádají v dalších zápasech psychicky. Musela to pro ně být strašná rána. Pro nás naopak obrovské povzbuzení. Máme další tři body a vše ve svých rukách."
