Rubriky:

Reprezentace

Sivok přijel, i když si to klub nepřál. Snad nebudu mít problémy, doufá

7. listopadu 2016 19:15 - Praha

Třiatřicetiletý stoper Tomáš Sivok přijel na sraz fotbalové reprezentace, i když si to kouč Bursasporu nepřál. Věří, že z toho nebude mít v klubu problémy a národní tým v pátečním kvalifikačním duelu porazí Nory.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Poslední dva zápasy v turecké lize jste nehrál. Co bylo příčinou?

Poranil jsem si při tréninku lýtko, někdo mě asi kopl. Měl jsem tam otok, ale hned pod kůží. Vyšetření ukázala, že to není nic vážného. O minulém víkendu mě trenér Hamzaoglu šetřil, nechtěl riskovat a přál si, abych nejezdil ani na reprezentaci. Máme hodně nabitý konec listopadu a kouč mi řekl, že mě potřebuje. Teď to musí vedení národního týmu dořešit s klubem, že jsem tady a budu hrát... Tedy já chci hrát. To jsem chtěl už o víkendu. Absolvoval jsem vyšetření v Turecku, i v Praze, kde mě viděl kromě lékaře reprezentace Petra Krejčího i profesor Pavel Kolář. Už dlouho spolupracuji s fyzioterapeutem a kondičním trenérem Alešem Kaplanem. Vše je v pořádku.

Neobáváte se, že budete mít v klubu problémy, když nastoupíte?

Věřím, že ne, to bych nerad. Postavil jsem svůj odjezd na reprezentaci tak, že jsem v pořádku a chtěl jsem hrát ligu už v sobotu. Zmeškal jsem tři tréninky, ale to jsem jezdil na kole a plaval. Cítím se dobře. Do zbytečného rizika bych nešel.

Vy ale nemáte z minulosti nejlepší zkušenosti s tureckými lékaři...

To se týkalo jen toho v Besiktasi, kvůli jehož metodám léčení stehenního svalu jsem přišel o kus sezóny. To byl nejhorší člověk, kterého jsem kolem fotbalu kdy potkal. Dohromady mě pak dával profesor Kolář a lékaři v Praze. Výborné dlouhodobé zkušenosti mám i s doktorem Miroslavem Sinkulem. V Bursasporu máme nové lékaře a ti jsou výborní.

Přijel jste i proto, že zápas s Norskem je z pohledu reprezentace velice důležitý?

Já to takhle nerozlišuju. Vážím si, že mohu hrát za národní mužstvo. Ve třiatřiceti letech může být každý zápas ten poslední a já si reprezentace užívám. Možná kdyby šlo o přátelák, že bych účast zvážil. Uvidíme, jestli budu i na Dány, záleží na rozhodnutí trenéra. Já jsem přijel na dva zápasy.

Uvědomujete si, že zápas s Nory je klíčový, protože v případě neúspěchu by šance na postup z kvalifikační skupiny prakticky skončily?

Uvědomujeme si to všichni. Každý umí počítat. Páteční zápas musíme zvládnout. Rozhodně si nemyslím, že by nás tohle vědomí mělo nějak svazovat. Kromě Německa, které je jinde, jsme odehráli dobré zápasy se Severním Irskem i Ázerbájdžánem. Vytvářeli jsme si šance, ale nedali jsme gól. Bohužel i to se stává. Někdy máte období, kdy vám do brány spadne všechno, což platilo třeba v minulé kvalifikaci, jindy nedáte ani tutovku z malého vápna. Nemáme už tolik zkušených hráčů, jako dřív, kteří by to vzali na sebe. Samozřejmě fotbal je o gólech a výsledcích. Musíme nad Nory vyhrát, věřím, že tu smůlu doma protrhneme, i když se nám v posledních zápasech s nimi moc nedařilo.

Zmínil jste chybějící zkušené hráče, co říkáte tomu, že na každém srazu vidíte nové tváře?

To je přirozený proces, který se po evropském šampionátu očekával. Dřív byl tým stabilní, opíral se o hráče, kteří působili v zahraničí. Teď jich tolik není a trenér je musí hledat hlavně mezi mladými. Sám vím, jak těžké je prosadit se. Potenciál a kvalitu v nich ale cítím, chybí jim zkušenosti. Krejčí, Kadeřábek, Vydra, Schick a další porostou. Já měl to štěstí, že jsem v reprezentaci vyrůstal vedle Nedvěda, Poborského, Ujfalaušiho, Jankulovského a dalších borců, kteří hráli ve velkých klubech. Nemáme takovou základnu jako třeba s námi počtem obyvatel srovnatelná Belgie. Ten proces bude pár let trvat, musíme být trpěliví. Pozitivní je, že postoupila jednadvacítka. Teď tu kvalitu musíme nahrazovat týmovostí.

Vrátím se ještě do Turecka. Co se děje s Tomášem Necidem, který už sedm zápasů za Bursaspor nehrál?

Dostal se do složité situace. Zpočátku nastupoval, ale týmu se nedařilo. Příležitost dostali jiní, chytli se, vyhráváme, a Tomáš musí čekat na šanci. On to ale snáší dobře, to bych takhle nezvládl. Trénuje neskutečně, sám si přidává, až mu říkám, že to je moc. Jestli je „nahoře" spravedlnost, tak mu to musí vrátit. Máme hodně náročný program, domácí pohár se hraje ve skupinách, což je šest zápasů. Věřím, že příležitost dostane. Zaslouží si ji.

Reprezentace má problém se střílením gólů a produktivitou útočníků. Co říkáte tomu, že trenér Jarolím oslovil Davida Lafatu, byť neúspěšně...

Já bych mu taky zavolal. Znám ho od nějakých třinácti let. On dával góly od nepaměti a dává je pořád. Když někdo říká, že je pomalej, tak ať se podívá na jeho gólové statistiky. Ve Spartě si za čtyři roky vydobyl pozici, jaké jiní nedosáhli za deset let. Já bych ho tam nechal třeba ještě tři roky, aby hrál jen domácí zápasy. On by těch deset gólů prostě dal. Navíc Lafi jde na hřiště umřít, z toho by si měli mladí kluci brát příklad. Troufnu si říct, že kdyby byl v reprezentaci proti Severním Irům a Ázerbájdžánu, minimálně jeden gól by dal. Je to střelec, jakých je málo.

Znáte se léta, hráli jste spolu. Kdybyste mu zkusil zavolat, poslechl by vás a přišel?

Nepřišel a něco by mi krátce a ostře řekl. Lafi je svůj, umí si udělat pohodu. Spíš by on zval mne, abych za ním přijel a šli bychom do lesa střílet. Není šance, že bych ho přemluvil, ale jsem přesvědčený, že by nároďáku pomohl.

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Reprezentace

Filtr článků - Reprezentace