Článek
Před týdnem jste se zapojil do tréninku Dynama po prodělání boreliózy a nyní jste musel znovu vysadit. Co je příčinou?
Stále ta nemoc. Jednou za čtrnáct dní chodím na lékařské testy a momentálně nejsou výsledky vůbec dobré. Jsem pořád nemocný. Krevní obraz ani další hodnoty nejsou takové, jak bych si přál já i lékaři. Pořád v sobě mám ten virus a jsem nemocný. Musel jsem znovu úplně ukončit trénink. Lékaři mi řekli, že nesmím mít žádnou zátěž. Vlastně jsem na začátku.
Překvapilo vás to?
Už jsem se začínal cítit docela dobře. Čtrnáct dní jsem se připravoval sám, od rychlé chůze po vyklusávání. Minulou sobotu jsem už trénoval s mužstvem. Nebyl to před zápasem na Slavii těžký trénink, ale příjemně jsem se zapotil. To byl ohromný pokrok. Ale teď najednou je všechno zpátky... Už to trvá skoro čtyři měsíce.
Jaké jsou pokyny lékařů?
Klid a zase klid. Za čtrnáct dní se uvidí.
Lze vůbec v nějakých časových obrysech mluvit o tom, kdy se vrátíte na trávník?
To se dá těžko odhadnout. Když jsem začal trénovat, vypadalo to, že normálně stihnu od 2. ledna zimní přípravu. Teď to vypadá, že ji stihnout nemusím, ale nechci nic ani uspěchat, ani být pesimistou. Samozřejmě bude všechno záviset na mém zdravotním stavu.
To musí člověka hodně zdeptat, když už začne trénovat a najednou je zase všechno zpátky...
Beru život, jak je. Nedělám si z toho až tak těžkou hlavu a nepanikařím.
Jste hodně nervózní při zápasech Českých Budějovic?
Chodím jen na zápasy doma, ven nejezdím. Záleží na tom, jak se klukům daří. Poslední dobou hrají dobře, získali spoustu bodů, takže nemusí být ve stresu, ale jsme teprve v polovině ligy. V každém případě mi dobré výsledky mužstva pomohly hodně i psychicky.
Svrbí vás nohy, když se díváte na fotbal?
Přiznám se, že ani ne. Když jsem nemohl hrát, vůbec jsem se nenudil. Denně jsem byl v kanceláři na stadiónu Dynama a řešil věci, související s chodem klubu. Dá se říct, že jsem se vracel domů později než jako hráč. Rodina na tom moc nevydělala. Neměl jsem čas na přemýšlení o tom, jestli chci hrát nebo bych chtěl hrát, ale samozřejmě na trávník se těším. Pořád jsem víc fotbalista než prezident klubu.
Říká se, že všechno špatné je k něčemu dobré. Platí to i ve vašem případě?
Musím říct, že platí. Život se mi tou nemocí hodně zpomalil. Ale svým způsobem v dobrém. Měl jsem víc času na přemýšlení o tom, co dělám a chci dělat, ale také, jak bych to chtěl a měl dělat. V hlavě jsem si probral a srovnal spoustu věcí. Víc jsem poznal život ze stránky, kterou jsem tolik neznal, protože já těch dlouhodobých zranění moc za kariéru neměl.
Nezvažoval jste úplný konec kariéry?
Tak to určitě ne! Fotbal mě pořád baví. Chci Dynamu pomoci i na trávníku a jsem rád, že to není v situaci, kdy se na mne čeká, že to spasím. Kluci podzim dobře rozjeli, jaro nebude ve stresu.
Co říkáte reprezentaci v kvalifikaci?
Tým zvládl začátek perfektně. Byl jsem se za hráči i podívat. Věřím, že to dotáhnou a jsem rád, že se na pravé straně středové řady, kde jsem nastupoval, dařilo Liboru Sionkovi. Hlavně, aby byli všichni zdravotně fit a v dobré formě na pokračování v příštím roce.
Na co se teď nejvíc těšíte?
Doufám, že se můj stav brzy zlepší a zase se budu pravidelně potit na tréninku, odplavovat tím stres a vrátím se na ligový trávník. Zahrát si fotbal za Dynamo, to je pro mne pořád veliká motivace a já si na její realizaci počkám.
