Článek
Máte nový sestřih, dokonce jsou vlasy i odbarvené. Nebude vás i výhra nad Libercem také něco stát?
Vlasy jsou dole kvůli tomu, že jsem chtěl číslo dvacet šest. Pavel Mareš s Davidem Limberským mi vyšli vstříc pod podmínkou, že se ostříhám. A tak šly vlasy dolů. Výhra nad Libercem mě bude stát všechny chlupy na těle, Pavel Horváth mi to slíbil před zápasem. Asi to bude příjemný...
Jak se vám líbil zápas proti Liberci?
Rozjezd je vždycky trochu pomalejší, ale důležité je vyhrát. Libereční fanoušci mě opět nezklamali, a to myslím zcela ironicky. Líbí se mi citace z Forresta Gumpa: ‚Pro hloupého každý hloupý‘. A to co předvedli oni, to je opravdu projev velice nízké inteligence. My prostě měníme dresy a já nechtěl jít do klubu, který hraje o desáté místo.
Jak s odstupem času vzpomínáte na liberecké angažmá?
Mám tam hodně přátel. A to nejenom mezi hráči, ale i v realizačním týmu. Vzpomínám na ně moc rád.
Mohl jste bývalému týmu dokonce vstřelit branku...
Trochu mě mrzí, že jsem ten gól nedal. Ale je to taky trochu o štěstí. Rozhodlo jenom pár centimetrů. Musím na sobě pořád pracovat, abych takovéto šance příště proměnil.
Cítíte, že se můžete ještě zlepšit?
To může člověk vždycky. Pokud je spokojený s tím, co už umí, tak je to špatně, protože stagnuje a to je nejkratší cesta k záhubě. Určitě se můžu zlepšit.
Jaký máte pocit z přivítání letenskými fanoušky?
Z reakce sparťanského hlediště jsem mile překvapený. Nejdříve mě potěšilo přivítání v kabině s hráči a teď i od fanoušků. Aplaus na stadiónu jsem rozhodně nečekal, jsem za to rád. I proto, že se mě zastali před libereckými přívrženci.
Jak vidíte šance Sparty pro souboj s Arsenalem?
Když házíte předčasně flintu do žita, je to špatně. Už jsem se přesvědčil, že když jdete fotbalovému štěstí naproti, můžete soupeře vyřadit. Arsenal je gigant a my můžeme jenom překvapit.
Jak se zatím cítíte ve Spartě? Jste zde spokojený?
Jsem. Roli sehrálo hlavně to, že mě mančaft vzal takového, jaký jsem. Měl jsem z toho trochu strach, ale dneska už vím, že se to musí brát s nadhledem. Pan Lavička mě naučil, že tým není složen z jedenácti hráčů, ale mnohdy z dvaceti a i náhradník může rozhodnout o osudu klubu.
Kdo vám v kabině nejvíc vyhovuje?
Sednul jsem si s Tomášem Řepkou. Líbí se mi jeho názory. Na hřišti jsou reakce zkreslené, plné emocí. Ale on je to normální kluk. Rozumím si ale se všemi, včetně těch našich bláznivých mladíků. Přestože blbnou, mají dobrou povahu.
