Článek
Skóre zápasu jste otevřel trefou už v osmé minutě po rohovém kopu Horvátha, jehož centr u přední tyče přizvedl Navrátil. Šlo o nacvičenou situaci?
Vůbec ne. Měl jsem být na velkém vápně a čekat na odražený balón. Ale řekl jsem si, že zkusím vletět do pokutového území. A na penaltě jsem zůstal úplně sám. Byl jsem překvapený, kolik mám prostoru. Když ke mně míč propadl, snažil jsem se tlačit střelu k zemi. Bál jsem se, abych nepřestřelil.
Do poločasu jste Teplice prakticky k ničemu nepustili a měli i další příležitosti. Zdálo se, že vás první prohra v minulém kole v Mladé Boleslavi vůbec nepoznamenala.
Teplice měly vítěznou šňůru. Pět zápasů je nikdo nedokázal porazit, navíc vyhrály na Spartě. Měli jsme z nich respekt. Po prohře v Mladé Boleslavi jsme moc potřebovali vyhrát. Strašně nám pomohl ten první gól, protože jsme se uklidnili. A Teplice nemohly hrát tolik zezadu. Jsem přesvědčený, že by hlídaly čisté konto a hrozily jen z brejků. Takhle musely přeci jen taktiku změnit a hru otevřít, což nám pochopitelně vyhovovalo.
Přestože jste si neustále drželi minimálně dvoubrankový náskok, po prvním inkasovaném gólu byl váš projev hodně nervózní. Proč?
Se střídajícím Doškem získaly Teplice sílu ve vzduchu před naší brankou. My jsme měli některé příležitosti, které jsme měli vyřešit lépe a skóre ještě navýšit. Já v jedné hodně dobré situaci mohl nahrát Honzovi Rezkovi, který byl zcela volný před brankářem, ale volil jsem střelu a nešlo o správné řešení.
Nakonec jste zápas rozhodl parádní trefou do šibenice.
Lhal bych, kdyby tvrdil, že jsem chtěl míč takhle trefit. Ale v pokutovém území nikdo ze spoluhráčů nebyl volný a já nevěděl, co mám dělat. Navíc trenér brankářů v přípravě pořád říká, abych takové situace řešil střelou nahoru, protože brankář čeká spíše zakončení po zemi. Ale přiznávám, že už jsem viděl, jak míč letí do boční sítě. Po utkání jsem se bavil s teplickým brankářem Grigarem a přiznal, že na balón ani nereagoval. Byl přesvědčený, že půjde mimo tyče.
Čtyři góly z letošních pěti jste vstřelil v posledních třech ligových kolech po návratu z reprezentace, za níž jste poprvé nastoupil v Lichtenštejnsku. Pomohl vám debut v národním dresu?
Odehrál jsem tři minuty, takže těžko. Leda bych v tréninku okoukal zakončení kapitána Tomáše Rosického... Ale vážně. Snažil jsem se přiučit, což je jasné. A nebudu říkat, že bych se nechtěl v reprezentaci udržet, když už jsem do týmu nakoukl.
V probíhající sezóně jste vstřelil pět branek, čímž jste vyrovnal osobní maximum ze sezóny 2008/09. Cítíte se v současnosti v nejlepší formě v kariéře?
Daří se celému týmu. Já mám více střeleckých pozic než v minulosti. Navíc jsem byl vždy v koncovce strašně zbrklý. Teď jsem více v klidu. Za pět gólů jsem moc rád. Snad jsem zavřel ústa spoluhráčům, kteří do mě neustále ryli, že šance hlavně zahazuji. Jen doufám, že mi nezvlhne střelecký prach a ještě nějaké góly přidám.
I trenér Vrba vás nazval největším plzeňským paličem...
Snad jsem to teď zlomil. Chci dát gól v každém utkání. A nejen to. Jsem i palič slivovice. Na Moravě, odkud pocházím, ji v dědině vyrábí téměř každý. A tady v plzeňské šatně jde o hodně žádané zboží.
Prozradíte, kdo je největší odběratelem?
Náš kapitán Pavel Horváth. Ještě když jsme byli spolu ve Spartě, vozil jsem mu celý demižón. Teď chtěl láhev. Ale on naší slivovici označuje jako lék.
