Článek
Vzpomenete si na svůj příchod do Liberce?
Samozřejmě, bylo to v březnu roku 2002. Pamatuji si, že se můj přestup z Ostravy do Slovanu uskutečnil přesně v den, kdy liberecký tým hrál čtvrtfinále Poháru UEFA na stadiónu Borussie Dortmund. Na jaře jsem pak zasáhl do ligových zápasů v sezóně, která vrcholila historickým titulem Liberce.
A pak jste získal titul i v roce 2006. Kterého si více ceníte?
Asi toho druhého, protože jsem se na něm podílel větším počtem odehraných zápasů, než v té mojí první sezóně.
Čekal jste, že v Liberci vydržíte tak dlouho?
Určitě ne. Jsem ale rád, že jsem za Slovan něco odkopal.
Jaká je vaše dosavadní ligová bilance?
Celkem jsem nastřádal 311 prvoligových startů a dal jsem 36 gólů. Škoda, že hlavně těch branek nebylo víc...
Čemu za takřka desetileté působení v libereckém mužstvu vděčíte?
Hlavně tomu, že trenéři o mě měli zájem. Začínal jsem pod koučem Škorpilem, pak mě vedli Griga, Lavička, Zach, Škorpil s asistenty Kozlem a Nečasem, Petřík, Petr Rada a teď ještě trénuji pod vedením pana Šilhavého, i když v klubu musím k poslednímu červnovému dni skončit. Myslím, že by mě trenér do týmu chtěl, ale rozhodlo vedení.
S jakými pocity se loučíte?
Na Liberec budu rád vzpomínat, byť ten konec je takový rozpačitý. V minulé sezóně jsem chodil na hřiště spíše v roli střídajícího hráče a nedostával jsem tolik příležitostí, jako dřív. Přesto jsem měl chuť v klubu zůstat. Jenže vedení mi novou smlouvu nenabídlo, což mě mrzí. O tom, že se se mnou nepočítá, jsem se dozvěděl ve čtvrtek. Předtím jsem žádné signály neměl. Je to pro mě nová věc, a vůbec ne příjemná.
Hledáte si nové angažmá?
Zatím nemám žádnou nabídku z domova ani ze zahraničí. Přál bych si, kdybych mohl pokračovat v české lize. V květnu mi bylo čtyřiatřicet let a pro mnohé kluby už nejsem v tomhle věku perspektivní. Končit s fotbalem se mi ale ještě nechce. Musím doufat, že přes léto něco seženu. Uvidíme, jak se to se mnou vyvine...
