Článek
Co je pro funkcionářskou práci nejdůležitější?
V první řadě vytvoření pevných vazeb v prostředí, v němž klub působí. Musíte si získat důvěru lidí, s nimiž spolupracujete a jednáte. Když zavoláte hráči, jestli by měl zájem o přestup do Jablonce a on ví, že jste člověk, který drží slovo, což v dnešní době není bohužel běžné, pak se jedná mnohem snáz.
Kolik času denně věnujete fotbalu?
Ráno vstávám v sedm hodin a vyřídím to nejnutnější kolem firem, protože o ty se stará především manželka. Domů se vracím většinou po osmé hodině večer. Celý den věnuji převážně fotbalu. Pokud má klub fungovat na úrovni, pak to jinak nejde.
Je těžké v Jablonci shánět peníze?
Strašně těžké a bude hůř! Před časem, když se i z prostředků města investovalo do stadiónu, brali fotbal někteří lidé negativně. Dnes je situace jiná, pozitivnější, a to nejen díky výsledkům, ale i přístupu představitelů města. Mám sice široké portfolio partnerů a díky nim na tom jsme v rámci možností dobře, ale musíme se starat čím dál víc. Finančně nám pomohl prodej Tomáše Pekharta, trochu jsme žili na dluh, teď se nám bude dýchat lépe.
Pomáhá vám ve fotbale, že jste i zastupitel a člen městské rady?
Určitě. Za ty roky mám nějakou pozici, ale nezneužívám ji, ani to nejde. Důležité je, že klub má podporu napříč politickým spektrem. Snažím se zúčastnit všech jednání zastupitelstva i rady, být platný.
Budí vás nějaké problémy ze spaní?
Ne. Spánek je moje silná zbraň. Když přijdu domů, pustím si televizi, ale usínám u ní.
Platí podle vás rovnítko mezi výborným hráčem a poté výborným funkcionářem?
Ani zdaleka! Funkcionaření, aby mělo smysl a bylo prospěšné v jakékoliv pozici, není opravdu lehké. To mi potvrdí mnozí z vynikajících hráčů, z nichž se stali bafuňáři. Celý život byli na druhé straně, z fotbalu peníze brali, což myslím v dobrém smyslu slova, protože je živil. Teď do něj mají peníze přinášet, shánět je. A poznávají, jak je to obtížné, známá tvář nestačí. K tomu musíte mít i funkcionářské myšlení, strategii, kontakty, postupy, jak ty peníze do fotbalu dostat. Oni by rádi řídili, ale potřebují někoho, kdo jim ty peníze dá nebo sežene. A to je problém.
Jste považován za jednoho z nejlepších manažerů v českém fotbale. Co vy považujete za svůj, jak se říká, majstrštyk?
Pochopitelně mám radost z každého vydařeného přestupu. Ale když se ohlédnu zpátky, pak to je v devadesátých letech příchod Pavla Horvátha a Vlasty Svobody ze Sparty do Jablonce za velmi malé peníze. Pavla jsme pak prodali za ohromný balík do Slavie a Vlastu draho zpátky na Letnou. Když levně koupíte a draho prodáte, pak to je majstrštyk. Z poslední doby pro mě byl dobrý prodej Adama Hlouška do Slavie a získání velmi kvalitní hráčské náhrady ve dvojici Tomáš Jablonský – Jan Kovařík. Když se daří, a nejen v přestupech, pak si začnete zvedat i cíle. Dřív bych považoval titul v Jablonci za fantasmagorii, dnes už ne.
Jako šéf klubu dáváte víc pokut, nebo prémií?
Ani jedno, ani druhé. Pokutu jsem nedal spoustu let. Hráči mají jasně dané smlouvy, takže nějaké mimořádné prémie jsem také nedal. S výdaji musím být obezřetný.
V úplatkářských aférách roku 2004 jste se proslavil výrokem: „Celý jaro bylo cinknutý.“ Myslíte si, že se v českém fotbale uplácí?
Tenkrát byl ten odposlechnutý výrok vytržený z kontextu, ale k tomu se nemá smysl vracet. Co se týká současnosti, nemohu jednoznačně říct, že se neuplácí. Neznám celý český fotbal až dolů. Ale osobně mám dobrý pocit, že na úrovni první ligy se neuplácí. Pokud bude prokázána korupce v kauze Olomouc–Bohemians Praha, pak to beru jako výjimku.
Ale o některých zápasech se spekuluje, že…
…byly prodaný. To jsme my Češi. Neustále podezíráme, za každou chybou sudích vidíme něco nekalého. Jsme nemocní a měli bychom se léčit. Myslím si, že v lize nikdo nikomu nic nepustí. Kdyby mi někdo řekl, že Jablonec prohraje v Ústí, tak bych mu nevěřil. Potřebovali jsme body a prohráli už s prakticky jistým sestupujícím. Sparta potřebovala vyhrát u nás a v Teplicích a získala jediný bod. Podle mě důvěra ve fotbal, alespoň ligový, vzrostla.
Vás česká podezíravost evidentně štve…
A divíte se? U nás bohužel neřešíme, že jsme nevystřelili za celý zápas na branku, ale řešíme jeden sporný ofsajd. Ve velkých ligách kolikrát vidím situace, které mi hlava nebere, ale tam to necítí jako zářez. U nás se odpískání sporné situace pro Spartu, Jablonec i Plzeň bere jako záměr. My nejen slyšíme, ale i vidíme trávu růst. Buďme lidmi, i rozhodčí jsou lidi, chyby děláme všichni. Bude trvat generace, než si vyčistíme hlavy a vyléčíme se z té podezíravosti.
Kontaktujete rozhodčí, třeba abyste je jen pozval na kávu?
To už dávno nejde, zakázané je dát si kávu i s delegáty. Když přijedou do Jablonce, venku je pozdravím a tím to končí. Pak už jen jdeme zkontrolovat stav hrací plochy.
Ale někdy není třeba peněz, stačí síla osobnosti funkcionáře…
To ale platí všude a nejde ani tak o funkcionáře, jako spíš o klub. Ve sporných situacích to všude na světě vypadá, že se silnějšímu a slavnějšímu připískává. Ale říkám, jde spíš o pocit.
Neměl jste také někdy pocit, že vás sudí zařízl?
Někdy šlo o momentální dojem. S chladnou hlavou jsem pak došel k závěru, že nešlo ze strany sudího o záměr. Trenérům a hráčům říkám, ať dají víc gólů než soupeř a vyhrajeme.
Existují ve fotbale opravdová přátelství?
Je jich už málo, protože přišla spousta lidí z jiných profesí. Není s nimi taková legrace. Zatelefonuji si s Františkem Hrdličkou, Jardou Starkou… To souvisí i s tou důvěrou.
Jablonci se daří mužstvo vhodně doplňovat. Vybíráte posily dlouhodobým sledováním?
Jednám spíš intuitivně, po konzultacích s lidmi, kteří mají o hráči dobré informace a znají ho. Používám selský rozum, za ty roky, co se ve fotbale pohybuji, vím, kdo jaké má kvality trenérské, hráčské, jaké má charakterové vlastnosti. Větší pozornost ale chceme výhledově věnovat výchově vlastních talentů, chystáme založení akademie.
Umíte vletět do kabiny a zařvat?
Chodím před zápasem mužstvo mobilizovat. Občas přijdu v poločase burcovat, jako například v Příbrami, kde jsme o půli prohrávali a nakonec vyhráli. Ale neřvu na hráče. Mám s nimi nadstandardní vztahy. Pokud bych o některém pochyboval, že by něco odflákl nebo dokonce prodal zápas, tak by šel okamžitě z klubu.
Jak vzpomínáte na šestileté působení ve Spartě?
Bylo to naplnění životního snu. Šestkrát jsme byli v Lize mistrů a třikrát postoupili ze základní skupiny. Vyhrávali jsme domácí tituly i pohár. Na to se krásně vzpomíná. Tenkrát jsme si toho ani tolik nevážili, dnes na to budeme v Česku těžko navazovat… Pro mě byly nejkrásnější okamžiky, když v poslední minutě duelu s AS Řím vstřelil Marek Kincl vítězný gól, nebo když jsme prohráli s nabitým Realem Madrid 2:3 po skvělém výkonu. A také když jsme s Tilburgem otočili z 0:2 na 4:2.
Co reprezentace?
V době, kdy jsem dělal vedoucího mužstva, jsme se dostali do finále EURO 1996. Na to se krásně vzpomíná. Tenkrát to fungovalo skvěle... Víte, člověk žije hlavně z pocitů a prožitků. A z tohoto pohledu mám opravdu na co vzpomínat.
Zažil jste někdy okamžik, kdy jste si říkal, že vám fotbal za ty nervy a práci nestojí?
Mnohokrát jsem se cítil psychicky vyčerpaný, ale takhle zle jsem na tom nebyl nikdy.
Uměl byste si představit život bez fotbalu?
To ne! To bych umřel... Víte, mrzí mě, že si ten fotbalový produkt často sami spíš kazíme, než abychom mu pomáhali. A to je škoda, protože fotbal je fakt nádherná hra.
