Článek
„Získali jsme tři zlaté body, tudíž se mi zápas hodnotí hodně dobře,“ byla první slova Luboše Kozla, trenéra Dukly. Nelze se mu divit, vždyť měl před zápasem osobně jistě obrovskou motivaci. Přijel totiž na půdu klubu, v němž od září 2007 do listopadu 2009 působil coby asistent tehdejšího libereckého trenéra Ladislava Škorpila.
„Ve skrytu duše jsem doufal, že bychom mohli odehrát vyrovnanou partii. Zpočátku jsme ale kazili rozehrávku a také jsme inkasovali po kolmé přihrávce za obranu. A kdyby Štajner přidal druhý gól Liberce, asi bychom skóre těžko obraceli. Naštěstí Vorel vykopával míč z lajny a udržel nás ve hře. Od té situace jsme si začali více věřit a najednou jsme ucítili šanci, že bychom mohli také vstřelit gól,“ líčil Kozel.
Dukla si aktivitu ze závěru první půle přenesla i do druhého poločasu. „Myslím, že jsme byli lepším týmem. Donutili jsme soupeře ustoupit z jeho hry a zápas jsme otočili, čehož si nesmírně vážím,“ kvitoval obrat trenér Pražanů.
Šilhavý uznal kvality soupeře
Liberecký kouč Jaroslav Šilhavý pogratuloval soupeři k vítězství. „Musím uznat, že Dukla předvedla hlavně po přestávce velmi dobrý fotbal,“ pravil na adresu Pražanů. „Naopak my jsme byli pasivní a určitě jsme si nezasloužili lepší výsledek, než těch 1:2. A přitom jsme do utkání vstoupili dobře, ale po Rilkeho gólu jsme neproměnili velké šance, ať už to byli opět Rilke nebo Štajner s Rabušicem. Hráči si asi mysleli, že to půjde samo, jenže Dukla byla na koni. Bohužel se nám zranil střídající útočník Hadaščok a do hry šel Nezmar, který sice statečně bojoval, ale nestačilo to ani na remízu,“ pokrčil rameny Šilhavý.
Liberec paradoxně sbírá více bodů venku, než doma, kde prohrál na podzim už podruhé. Předtím s Teplicemi. „Pořád nás mrzí i remíza s Olomoucí, kdy jsme hráli dlouho v deseti a měli jsme blíž k vítězství,“ dodal liberecký trenér.
