Článek
Byl jste zvyklý slyšet hromové skandování svého jména. Těšíte se vůbec na Letnou, když budou tribuny prázdné?
Na Letnou se těším vždycky. Ale nebude to ono, spíš takový přátelák. Fotbal bez atmosféry není fotbal... Uvidíme, co to s oběma mužstvy udělá, Sparta už to zažila s Příbramí. My sice ne, ale že by na nás byly narvané tribuny, to také ne.
Fanoušci ale budou před stadiónem. Určitě je uslyšíte. Což kdyby se s vámi chtěli pozdravit po zápase?
Věřím, že je z venku uslyším. Oni mne asi ne, leda bych hodně řval, protože na prázdné Letné bude slyšet každé slovo. Třeba Sparta něco vymyslí, nějaké promítání na plátno. Nevím, jestli je vůbec něco takového možné, aby neporušila řády. Pokud by měli fanoušci chuť se potkat po zápase mimo stadión, dají mi vědět a počkají na mne, přijdu. S tím nemám problém, těším se na ně, protože kvůli nim fotbal hraju.
Hrál jste vůbec někdy před prázdnými tribunami?
Pokud si vzpomínám, tak nikdy. Jednou, ještě ve Fiorentině, jsme museli kvůli trestu odehrát zápas Poháru UEFA s Grasshoppers Curych nejméně pět set kilometrů od našeho stadiónu. Tenkrát se hrálo v Salernu, přišlo málo lidí. To byl jediný podobný trest, jaký jsem zažil.
V pondělí jste předvedl zase svůj klasický blikanec. Sudímu Adamovi jste hodně zblízka vysvětloval, že se vám nelíbí, jak píská. Co vás tak rozčílilo?
Že mi nenechal po lehkém faulu výhodu, při tom v zápase pouštěl mnohem tvrdší kontakty. To jsem prostě já. Mohl a měl jsem si to odpustit... Šel jsem na půlce do tří hráčů, potřebovali jsme vyrovnat. Fauloval mě hned ten první. Ustál jsem to a šel dál. Kdybych upadl, prosím, ať to pískne, ale takhle jsme pořád měli šanci, že někam dojdu. Nebo třeba ne. Ale výhodu měl nechat, a počkat, co bude. Třeba by mě zkosil hned ten druhý.
Jenže ten už do vás ani pořádně nešel, protože slyšel píšťalku...
Přesně tak. Sudí písknul, mně naběhly žíly na krku, a už jsem na něj vystartoval. Bylo to v zápalu boje, stáli jsme hodně natěsno. Řval jsem strašně a vypadal ještě hůř, ale neudeřil jsem ho a neřekl jediné sprosté slovo. To jsem nikdy neudělala a neudělám. Zadělal bych si na velký průšvih, který by mě třeba skolil a skončil bych. To nechci. Sudí Adam také cítil, že se upískl a sáhl jen po žluté kartě.
Myslíte, že byste jinde dostal červenou, jak tvrdili někteří experti?
Za tohle ne. Neinzultoval jsem sudího ani ho neurazil. Vzpomeňte si na zápas s Nizozemskem na mistrovství Evropy 2000. On něco pískl, já po něm šel. Byli jsme čelo na čelo, oba holohlaví a řvali jsme na sebe. Ale nedal mi ani žlutou. A když vezmete zápasy třeba španělské ligy a zejména mezi Realem a Barcelonou, tam je to běžné, že hráči startují po sudím, dokonce na něj sahají rukama a maximálně vidí žlutou. Tím, neříkám, že jsem si to neměl odpustit, to každopádně měl. Nic to neřešilo. Já už jsem takový, jak cítím nespravedlnost, hned se vytočím. I kvůli tomuhle ale na mne lidi chodí.
Šéfka sudích Dagmar Damková řekla, že to na červenou nebylo, když jste sudímu nedal hlavičku a neinzultoval ho...
To je od ní hezké. Ona je zkušená sudí, ví, jak to chodí v zahraničí a ví, jak si získat respekt hráčů. Nikdy jsme spolu neměli problém, uznával jsem ji a uznávám. Já se nesnažím rozhodčím situaci komplikovat, naopak ve svém věku jim spíš pomohu. Pokud necítím z jejich strany nespravedlnost. To byl právě tenhle případ, ale jak jsem už řekl. Neomlouvá mě to.
Co se Dynamem děje. Po výhře nad Olomoucí jste zbytečně ztratili šest bodů...
Je to hrozný. V Mladé Boleslavi odehrajeme suprovní první půli, vedeme 2:0. Místo, abychom je dorazili, dostaneme hloupý gól a už se vezeme. Nesmyslně zalezeme, zpanikaříme. Nezvládneme jasný zápas. Prohrát jsme neměli ani s Ostravou, dostali jsme góly po chybách. Ten druhý po mojí hrubce, to nezastírám. Mohli jsme mít minimálně sedm bodů a klid. Musíme se rychle sebrat.
