Teplický patriot Vachoušek o kritické situaci: Slíbil jsem synům, že první ligu zachráníme

Musím brát situaci, jak je. Na trénink člověk musí. Nálada by pochopitelně mohla být lepší, ale naše postavení nepřipouští nic jiného než prostě poctivě pracovat.

Ne, to určitě ne! Po prohře s Hradcem je atmosféra všelijaká. Ale k fotbalu patří prohry.

Depresivní bylo, když jsem byl zraněný během angažmá v Austrii Vídeň. A jak dlouho jsem byl zraněný. Jde o stav, který nemůžete ovlivnit. My můžeme boj o záchranu ovlivnit výkony na hřišti. Situace v Teplicích není dobrá, ale pořád máme pět kol. Myslíme pozitivně, nikdo nepochybuje. Po týdnu může být veseleji.

Necítil jsem se dobře. Dostali jsme takové góly... A ještě, jak jsme se první půli prezentovali. Strašně se nadřeme na góly. Hráli jsme Hradcem o záchranu, to rozpoložení bylo na místě. Inkasované branky nás srazily psychicky i herně.

Až s odstupem jsem si uvědomil, že máme nepříznivý los. Ale nám se paradoxně hraje lépe proti silnějším soupeřům. I když v probíhající sezóně je vlastně jedno, proti komu hrajeme. Celý ročník je divný.

Ne. Na začátku kariéry jsem byl na hostování v Xaverově. Hráli jsme o záchranu a úspěšně. Ale tak kritickou situaci jako nyní jsem nikdy v minulosti nepoznal.

Je to hodně nepříjemné. Zvláště v Teplicích, kde jsem vyrůstal a hrál zde od malička. Mohli bychom hrát druhou ligu, což je hodně nepříjemná představa.

Nikomu se nevyhýbám. Kdybych měl být doma zavřený, doléhalo by na mě vše mnohem více. Když odpoledne netrénujeme, jdu s dětmi na trénink. S negativními reakcemi musí člověk počítat. Pokud se zachráníme, mohou si lidé říkat, co chtějí. Hlavně, že Teplice budou v lize. Strašně by mě mrzelo, kdybychom měli spadnout. Co jsem byl v áčku, hráli jsme nejhůře střed tabulky. Ale já si žádný černý scénář nepřipouštím. Věřím v záchranu.

Nevyšel nám začátek ligy, pak vlastně i ta střední pasáž podzimu. Psychicky jsme se propadali, nebodovali. Nezvládáme domácí zápasy s lehčími soupeři, z venku jsme nepřivezli ani jednu výhru. Nemusíme bodovat na hřištích soupeřů, ale doma nesmíme ztrácet.

Někteří kluci jsou na tom psychicky lépe, jiní hůře. Ale v zápase prostě musíte nedostatek sebevědomí nahradit bojovností!

Všichni se snažíme hecnout. ale když prohráváme v první minutě s Hradcem, pak přijde druhý gól odrazem o drn... Ale trávníkáře jsme nevinili. Bylo by laciné vymlouvat se na stav trávníku. Jde o koncentraci. Nemůžeme přece dostat v první minutě gól. Bohužel jde však o stále stejné chyby.

Myslím, že všichni prožívají boj o záchranu stejně.

Jsou na každém zápase. Vidí, jak hrajeme. A ptají se: Tati, že se zachráníte? Tati, že nebudete hrát druhou ligu? Říkám jim, že nemusí mít strach.

Není to příjemné. Je jim deset a devět. Něco chápou, ale rozdíl mezi první a druhou ligou ještě nevnímají intenzivně. Já jsem hlavně rád, když s nimi mohu na trénink nebo jejich zápas. Momentálně však nejsem v hlavě spokojený, takže k optimální situaci mám můj stav daleko.

Snažím se vypnout, ale situace je kritická. Není možné úplně boj o záchranu hodit za hlavu.

Určitě není příjemné, když sedíte na tribuně a někdo vašemu tátovi nadává, že je ... No prostě cokoliv. Ale jsme v Česku. Když se daří, každý plácá po ramenou. Pokud se nedaří, každý vám vynadá. Kluky ale pořád naše ligová představení baví. Ještě mi neřekli, že jít nechtějí. A já jsem rád, protože právě od nich beru pozitivní energii. Jdou mě povzbudit, ať jsme druzí nebo čtrnáctí.

Nezávidím jim! Ano, chtěl bych rovněž hrát nahoře, ale nedá se nic dělat. Nicméně já budu mít stejné pocity jako oni, pokud se zachráníme. Budu si libovat stejně jako bych měl titul.

Nikdy, když jsem podobný motivační faktor zažil, neměl efekt. Jde o chování na hřišti. A o formu. A tu my nemáme. Musíme jen bojovat. Ale když se ani neporveme, neuděláme body.

Nedokážu mluvit za ostatní. Nepřísluší mi to hodnotit. Ale mladším klukům chybí hlad po fotbale. Chuť se někam dostat. I z Teplic nebo Liberce se můžete někam dostat. Dříve to šlo prakticky výlučně jen ze Sparty nebo Slavie. Dnes jsou možnosti obrovské, ale mladí nejsou dostatečně hladoví. Navíc je potřeba se koukat na sebe, nehledat chyby okolo, protože kvalita se stejně projeví. Když jsem začínal, byli jsme v týmu dva mladí. I lavička byla za odměnu. Touha po úspěchu byla odlišná.

Jsem kamarádský typ. Předělávat se nemíním. Jistě, někdy se neovládnu a někoho seřvu. Když se nedaří, je toho dost. Každý musí přidat něco extra, prokázat, že má na ligu. Já nejsem ras, že bych někomu vynadal nesmyslně. Ale z mojí pozice nejstaršího, nejzkušenějšího jde o připomínky k věci.

Nemá to nyní se mnou jednoduché, ale snažím se! Doma jsem pozitivní, ale někdy vyjedu zbytečně. Žena moji situaci chápe, snaží se mě povzbudit. Rodina mě nabijí. Jdu si s klukama zakopat na zahradu. Občas si prohlédneme fotky z mojí kariéry.

Občas si vzpomenu. Člověka příjemné věci povzbudí. V naší situaci určitě. Spíše hledám věci, které mě naladí pozitivně. Synové se vyptávají na zápasy, kde jsme hráli, kdy a jak. Odpočívám u toho, ale nejde o pravidelnou seanci.