Deptání penaltových exekutorů Zlámalovi vyšlo, Plzeň však na cestě za titulem nezastavilo

Neskutečné, co dokázal olomoucký Zdeněk Zlámal ve středečním večeru Ďurišovi, Kovaříkovi a spol. zlikvidovat. „Jenže jednou mi to tam spadlo, takže zkrocená penalta byl stejně k ničemu," povzdechl si přesto po naplnění devadesáti minut, neboť jeho Hanáci nakonec stejně padli a s Plzní prohráli.

Mohl to být klíčový okamžik zápasu. A dost možná i souboje o titul mezi Plzní a Spartou. Za bezbrankového stavu totiž nařídil v 64. minutě sudí Franěk po zákroku Javůrka na pronikajícího Ďuriše penaltu, z níž mohl a měl Horváth duel rozhodnout.

Jenže jindy neomylný exekutor, který proměnil nejvíc pokutových kopů ze všech hráčů ve dvacetileté historii samostatné české ligy, selhal. A v Olomouci už podruhé. „Nedaří se mi tady penalty proměňovat, opravdu už podruhé jsem ji tady nedal. Kopnul jsem ji vyloženě blbě, takže příště na ni půjde někdo jiný," sypal si popel na hlavu.

Po nekompromisním gestu sudího to přitom chvíli vypadalo, že si plzeňský kapitán ani ve středu na pokutový kop netroufne. K míči se hrnul Limberský, aby ho nakonec podal právě Horváthovi.

„Však jsem se také za Davidem vydal, protože jsem si myslel, že pokutový kop na sebe vezme on. A samozřejmě mu připomněl, že v úvodu jara zkusil proti Ostravě panenkovskou exekuci, která mu nevyšla. Takže jsem jen prohodil, že to určitě zkusí zase doprostřed brány a že mu Panenku chytnu jako malinu," prozrazoval olomoucký gólman Zdeněk Zlámal, jak deptal soupeřovy střelce.

„Nemusel nás deptat, protože šlo jen o fintu, kterou si příště už odpustíme," vyvracel Horváth, že by se dohadoval se spoluhráčem, kdo penaltu kopne.

Nakonec na ni šel on. Ale jedovatou poznámku od Zlámala si stačil také vyslechnout.

„Nic jedovatého, i jemu jsem řekl, že mu penaltu chytím. Vybral jsem si stranu a vyšlo to," líčil Zlámal, jak se i na plzeňského kapitána snažil zapůsobit.

„Nikdy dřív jsem k protihráčům před penaltou nepromlouval, s Limberským a Horváthem jsem to zkusil po letech v bráně vůbec poprvé. Vyšlo to, takže z deptání střelců zřejmě udělám tradici," sliboval.

„Mě nezdeptal. Problém byl s ďolíkem, který v olomoucké šestnáctce na značce pokutového kopu je. Obával jsem se, že brnknu o trávu a překopnu bránu, takže jsem na poslední chvíli změnil úmysl, kam zamířit. Pak to většinou končí špatně, což se zase potvrdilo," bránil se Horváth, že by se nechal před penaltovou exekucí rozhodit.

Pochopitelně už celý šťastný, neboť své selhání napravil standardní situací, po níž vstřelil Kolář třináct minut před koncem vítězný plzeňský gól.

„Jasně že jsem v euforii, protože za gólové asistence mám prémie," vtipkoval ze samé úlevy, že ani neproměněná penalta nepřipravila jeho tým o vítězství a zhmotňující se vidinu mistrovského titulu.

„Po nepovedené první půli jsme se zlepšili a vynutili si tlak, který vygradoval penaltou. Jasně že bylo všechno těžší a složitější, když jsem ji neproměnil, kluci ale naštěstí zabrali a výhru jsme vybojovali," překřikoval hulákající a jásající spoluhráče, s nimiž se po výhře na Hané přiblížil druhému titulu, který může v Plzni slavit.