Článek
Nemáte obavy, aby se ve vás při návratu do Edenu snad náhodou neprobudily reminiscence na minulost a při derby se neozval váš slavistický původ?
Proč? Vždy je to jen jeden ze zápasů, který se dá řadit výš než ostatní v lize. Podobně jako třeba duel s Plzní, i když derby se Slavií je svou tradicí, historií i rivalitou obou klubů přece jen jiné. Atmosférou pochopitelně také.
Jednou jste ji ještě ve slavistické éře zažíval. Vybavíte si ještě vůbec derby, do něhož jste jen nakukoval z lavičky náhradníků?
Pamatuji si hlavně to, že jsem se tehdy na Letné díval víc po tribunách, než na hřiště. Ale to mně bylo osmnáct.
A co takhle poslední zápas, který jste v Edenu hrál? Vzpomenete si na něj?
Jasně, při libereckém angažmá proti Slavii.
Ten ve slavistických barvách si nevybavíte?
Já jich sehrál minimum, a když jsem nastupoval k poslednímu, netušil jsem, že už si ve Slavii nazahraju.
Hořký povzdech?
Vůbec ne. Hrál jsem ve Slavii od sedmi let, posouval se postupně nahoru, měl jsem a mám tam spoustu kamarádů a známých. Tahle léta se odbourat nedají. Proto je můj vztah ke Slavii hlavně o mezilidských vztazích, než o vztahu ke klubu samotnému. Vždyť mé působení v áčku bylo jen chvilkovou záležitostí. Dostal jsem šanci a byl jsem za ni rád, protože mi pomohla, aby se mě všimli v jiných klubech a já mohl v kariéře pokračovat.
Teď asi musí Slavia hořce litovat, že ji opouštělo talentované mládí, které se postupně prosadilo v řadách konkurence. Vy s Váchou třeba konkrétně v Liberci, resp. nyní ve Spartě.
Ale to přece není moje starost. Chyba to nejspíše byla a lidé ve Slavii si ji uvědomují, ale teď je zbytečné ji hodnotit. I pro Slavii je zřejmě zmiňovaný exodus ponaučením.
Představují pro vás tyto vzpomínky na minulost nějakou výjimečnou motivaci?
Výjimečnou motivací je hlavně derby samotné, protože se vymyká ostatním zápasům.
Dá se v hierarchii ligového fotbalisty srovnat s jinými duely?
V poslední době určitě se zápasy s Plzní, i když derby je svou historií, tradicí, rivalitou a pochopitelně i atmosférou a důležitostí přece jen jiné.
To už jste ale přece musel pociťovat v žákovských a dorosteneckých týmech Slavie, když se derby se Spartou hrálo.
Jasně že jsme rivalitu vnímali už jako kluci. Sparta byla naším největším soupeřem. Konkurente, kterého jsme chtěli porazit. V soutěžích, které jsme proti ní hráli, na turnajích, kde jsme se hodně často potkávali. A dařilo se nám to, protože jsme byli hodně dobrý a silný ročník, takže nám mohla konkurovat jen Bohemka a Sparta.
Kdy jste jí uštědřili největší nářez?
Jednou jsme ji rozstříleli 6:0.
V sobotu byste v Edenu podobný výsledek asi bral...
Pochopitelně, ale v opačném gardu.
A co teprve kdybyste se střelecky prosadil a mezi autory gólů se zapsal... Vždyť branky se od vás po příchodu do Sparty čekaly a vy se ne a ne trefit.
Góly by už přicházet měly, ale zatím se nijak netrápím, že je nedávám. Ba ani pod nějakým tlakem se necítím... Pravdou ovšem je, že už jsem začal přemýšlet nad tím, proč se nedostávám do šancí, protože to je první předpoklad, aby i góly přišly.
Dovedete si představit, že se právě v sobotním derby trefíte a pak budete slávistické fanoušky provokovat tím, že ho budete slavit? Nebo si v ten moment raději oslavy odpustíte?
Proč? Ve Slavii jsem nikdy nikomu nic neudělal, a proto nemám důvod, abych případnou gólovou trefu neslavil.
Viditelně nepřipouštíte, že by v derby góly nepřišly a vaše Sparta v Edenu nevyhrála...
Náš cíl v této sezóně je jasný - chceme titul a každý zápas, v němž ztratíme body, nám dosažení tohoto cíle může zkomplikovat. Proto pojedeme i na Slavii vyhrát.
