Článek
Choreo plzeňských fanoušků při nástupu Pavla Horvátha do utkání s Příbramí.
Pohár pro mistra ligy na plzeňském stadiónu.
Fotbalisté Plzně se radují z gólu proti Příbrami v posledním kole Synot ligy.
Plzeňský fotbalista Tomáš Hořava (vlevo) uniká Tomáši Pilíkovi z Příbrami v utkání 30. kola Synot ligy.
„Musel jsem se předklonit, aby nebylo vidět, jak se mně derou do očí slzy. Ale ustál jsem to," přiznávala ikona plzeňského fotbalu po posledních deseti odehraných minutách v dresu Viktorie, na němž budou po sobotě už nikoli dvě, ale tři hvězdičky. Jako připomínka tří mistrovských titulů, které Plzeň v éře Pavla Horvátha získala.
Deset minut před koncem závěrečného duelu sezóny proti Příbrami se dočkal Horváth a diváci s ním.
Loučení s kariérou a hlavně pak sedmi báječnými lety, které v Plzni prožil, přišlo. Jeho tým průběh utkání otočil, vedl už 4:2, takže i mistrovská korunovace dostala patřičný lesk. Horváthovo poslední sbohem rovněž.
Při Holendově gólu se neudržel a viděl žlutou
Ono už žlutý lesk mělo, když na trávník vbíhal. Dostal totiž od sudího Fraňka kartu ještě v momentě, kdy měl sedět na lavičce mezi náhradníky.
„Sedět jsem tam měl, jenže když dal Holenda nádherný gól nůžkami, prostě jsem se neudržel. Vyhecoval jsem se k běhu na třicet metrů, protože jsem mu musel pogratulovat. Hrozně jsem mu tu trefu přál. Neměl to tady v Plzni jednoduché, ale prosadil se," líčil Horváth, jak k poslední žluté na ligové scéně přišel.
Jen u karty ovšem nezůstalo, protože toho stačil daleko víc. Třeba nahrát Kolářovi na poslední, pátý plzeňský gól.
„Pecka a sranda zároveň. Jsem na hřišti pár minut a stihnu gólovou asistenci," smál se své bilanci. Jen u asistence ovšem nezůstalo, protože vypálit také zkusil, aby se snad zapsal i mezi střelce.
„Jenže to byl hrozně těžký balón. Však jsem také Danovi Kolářovi říkal, že kdybych z té přihrávky trefil bránu, asi bych ještě nemohl skončit," žertoval Horváth, než se sám ponořil do dalšího dějství mistrovských oslav.
Na spoluhráče pozvané na jeho úterní podvečerní exhibiční loučení přitom dohlížet nemínil, natož aby je snad kontroloval a hlídal.
„Vždyť mezi oběma zápasy uběhnou tři dny. Zvládli jsme to v minulosti tolikrát, takže proč bych na ně měl dohlížet právě teď?" nechal spoluhráče, aby si třetí mistrovské korunovace v jeho éře náležitě užili a patřičně se vyřádili.
