Hlavní obsah

Koukal si nad posilami z NHL hlavu neláme. Když v Brně všechno vyhrajeme, třeba kouče přesvědčíme

Brno

Když jel na mistrovství světa, vždycky z toho byla medaile. Petr Koukal má doma zlato z Německa 2010 i loňský skandinávský bronz. Bylo by překvapením, pokud by hokejového univerzála, který se letos prosadil také v KHL, trenér Alois Hadamczik do konečné nominace nezařadil.

Foto: Václav Šálek, ČTK

Český hokejový útočník Petr Koukal (vpravo) před finským brankářem Jonim Ortiem.

Článek

Jak se hraje v týmu, který se po příchodu hráčů z NHL může z gruntu proměnit?

Čtu o tom v novinách, po očku to sleduju. Bude záležet na výkonu každého hráče, co tady předvede. Když vyhrajeme všechny tři zápasy, tak někteří trenéra přesvědčíme, že si to zasloužíme. Když ale výkon dobrý nebude, dostanou příležitost hlavně kluci z Ameriky.

Motivuje vás víc tenhle fakt?

Pro většinu hráčů to je vyloženě nominační turnaj, aby se ukázali před trenérem v těžkém utkání proti dobrým soupeřům. Pak se uvidí, jaký post bude třeba obsadit a to už je práce trenérů.

Máte dost specifický styl hry, do všeho jdete po hlavě, dá se ve vašem případě ještě přidat?

Já se snažím v každém zápase, ať jsou to Finové nebo Lotyši, tak hraju pořád stejně, jinak bych týmu nebyl nic platný. Říkat si: teď musím, jinak je šampionát ztracený, to taky není dobré. Člověka to sváže.

Určitě teď ale cítíte od kouče Hadamczika důvěru, když z vás na dvě utkání proti Slovensku udělal kapitána.

To mě hodně potěšilo, byl jsem mile překvapený. Snažil jsem se ale dělat věci pořád stejně. Jenom jsem bouchal do ledu a hvízdal na rozcvičce. Tady už je dost kluků, co mají něco odehráno, většina věcí se stejně řeší v kolektivu.

Vaší předností je schopnost hrát na více postech, berete to tak?

Uvidíme, jestli je to přednost (smích), to se dozvíme v neděli při nominaci. Ale dokážu těch postů odehrát víc, to je pravda. Dokážu hrát i dozadu, a když mě pak trenér přehodí na křídlo, už to není takový rozdíl.

Posunula vás poslední sezóna strávená v KHL ještě výš?

Člověk na začátku nevěděl, do čeho jde, ale sezóna byla úspěšná, splnili jsme cíl dojít do play off. Bohužel jsme ale ve čtvrtfinále neuhráli ani jeden zápas a to ten dojem trochu kazí.

Jak dlouho trvalo, než jste si v Nižněkamsku zvyknul?

Je to hlavně o zapadnutí do prostředí. Ten hokej mi zase nepřišel, že by se až tak zásadně lišil od extraligy. Nebudeme si ale nic nalhávat. Když tam udělá člověk chybu, tak Rusové ji dokážou hnedka využít. Navíc půjdou do stahovačky a ještě si to hodí do prázdné branky.

Co je na Rusku nejhezčí, tedy kromě platu?

Tak to vůbec nevím. Když jsem odcházel, kluci mi říkali, jak to tam vypadá. Doma s manželkou jsme se strašili, že když to bude lepší, tak budeme aspoň překvapení... Ale já byl spokojený, podepsal jsem na další dva roky, nestrádal jsem. Nižněkamsk je malé město, není tam moc co dělat, ale aspoň se soustředíme na hokej.

Máte po roce v KHL na Rusy speciální motivaci?

To nemám. Jen chci prostě vyhrát.

Reklama