Článek
Vrátil jste se na led po vyléčení pochroumaného třísla a hned jste byl nejnebezpečnějším hráčem svého týmu. Šancí jste měl nejvíce...
Možná ano, ale když je mám, musím nějakou proměnit, jenže to se nepodařilo.
Jak jste se po tak dlouhé době vůbec cítil?
Asi to nebylo úplně nejhorší, já sám jsem ale čekal, že to bude trochu lepší. Herní praxe však chybí. Teď mám čas do pátku, abych se do toho zase dostal.
Průběh utkání asi ovlivnil rychlý gól, který padl hned v první minutě?
Já si to nemyslím. Samozřejmě je nepříjemné inkasovat tak brzy, ale potom jsme do 55. minuty hráli dobře. Neměli jsme však dostat druhý, třetí gól. Kdybychom to ustáli, mohli jsme tlačit do poslední sekundy a třeba by tam něco spadlo.
Bez gólů se ovšem vyhrávat nedá...
Přesně tak, o tom to je. Pokud šance máme, musí z nich nějaké góly padnout. Když žádnou neproměníme, můžeme si říkat, co chceme, ale vyhrát nemůžeme.
Nepomohli jste si ani v přesilovkách. Vůbec vám nedařily?
Je to tak. Místo abychom si nahráli, tak jsme to po sobě stříleli. Jako kdyby bylo 10. září a první zápas sezóny, kdy to bývá většinou ještě holomajzna. Jenže je půlka ledna, my bychom měli být rozehraní a na ledě by to mělo být znát. Každý může udělat chybu. My ale v první řadě musíme hrát hokej, a ne si počínat tak, abych nic nezkazil. Pokud to tak budeme praktikovat dál, nikam se neposuneme. Půjde to akorát dolů. Musíme si zkrátka pořádně nahrát, a ne to po sobě házet. S tím nemáme žádnou šanci.
Co konkrétně bude třeba změnit?
Je nutné se rvát o každý puk, jak dopředu, tak dozadu. I když, myslím, že dnes jsme 55 minut nehráli špatně. Bohužel, chyběly ty góly. Musíme se proto ze všech sil snažit to prolomit, dostat puk do brány a potom se můžeme bavit dál.
