Článek
Jak se připravuje obhájce titulu na zápasy play-off?
V pauze probíhal především odpočinek, regenerace, někteří hráči doléčili zranění. Řešili jsme samozřejmě i taktiku, systémy různých herních situací... Soupeře dobře známe, hráli jsme s ním i loni.
Ve čtvrtfinále vás čeká Liberec, jak jste s tím spokojeni?
O soupeři jsme vůbec nespekulovali. Nedělali jsme to ani loni nebo předloni. Když se člověk podívá, tak už ani není moc z čeho vybírat, liga je hrozně vyrovnaná.
Závěr základní části se Spartě úplně nepovedl a nemluví se o ni jako o favoritovi. Může to být výhoda?
Ani loni se o Spartě ohledně titulu moc nemluvilo, letos je to stejné. My jsme touhle sezónou procházeli velice těžko, byli jsme rádi, že jsme nakonec uhájili pozici ve vedoucí šestici. Po odchodech některých hráčů to ale odpovídá silám tohoto týmu. Konsolidace mužstva nebyla jednoduchá a uvidíme, jak se podaří play-off.
Být trenérem velkoklubu jako je Sparta, musí být hodně náročné. Člověk je neustále pod tlakem...
Možná to tak nevypadá, ale od začátku sezóny není v klubu nijak zvláštní tlak. Nebylo vysloveno, že Sparta musí tohle a tohle... Chtěli jsme zdolávat postupné cíle. Samozřejmě, že to mohlo být po základní části lepší, ale myslím, že i horší. S odchody Hlinky, Kratěny, a Hlaváče neubyla v týmu jen hráčská kvalita, ale i taková ta „morální síla“...
Nikdy jste necítil hořkost z „nevděčné práce“, kdy jsou dobré výsledky brány jako samozřejmost?
Já musím předeslat, že jsem ve Spartě hrozně rád. Klubu vděčím, že jsem se vůbec do tohoto trenérského kolotoče dostal. Je to vlastně můj třetí návrat do Sparty a prozatím asi nejúspěšnější. A trenérská židle je velice vrtkavá u každého týmu...
Ani v sezóně 200/01 jste neměl pocit, že k vám byl klub nespravedlivý?
V roce 2000 jsme vybojovali titul a další rok byli ve finále a já počítal s tím, že mi bude nabídnuta nová smlouva. Což se nestalo... Tehdy jsem opravdu nějakou hořkost cítil. Ale časem zjistíte, že takhle to zkrátka v trenérském povolání funguje a naučíte se s tím žít.
Tehdy dokonce klub přivedl jako nového kouče Miloše Říhu, to musela být hodně nepříjemná situace...
My jsme byli s Milošem velcí kamarádi, hráli jsme spolu v Jihlavě. Ale tohle nás tehdy znepřátelilo natolik, že jsme spolu dlouho nemluvili. Po lidské stránce to mezi námi hodně zaskřípalo a už to asi nebude takové jako na začátku. Ta situace byla špatná a myslím, že jsme od týmu měli hned odejít.
Oproti tomu muselo být angažmá u slovinské reprezentace příjemným odreagováním...
Určitě. Tehdy jsme jeli na mistrovství světa nasbírat spíše nějaké zkušenosti. Dojem mi sice trošku pokazilo, že se těsně nepodařilo udržet se v elitní skupině MS, ale jsem rád, že se tam po roce Slovinci zase vrátili.
Jaký to byl tehdy pocit stát na střídačce týmu s hráči, kterým radíte, jak porazit reprezentaci země, odkud pocházíte?
Mě to tehdy nijak zvláštní nepřipadalo, ani jsem to nebral nějak prestižně. Věděl jsem, že těžko můžeme vyhrát. Ale ve Slovinsku to hodně sledovali, prezident a předseda vlády nám tehdy poslali blahopřání k dobrému výkonu.
Vy sám jste už léta úspěšný trenér, nicméně nabídky k práci u českého národního týmu vás míjejí...
Já jsem si nikdy ani nemyslel, že bych mohl na takové úrovni trénovat. Vždyť já neměl ani velké ambice v lize, mne trénování bavilo spíš proto, že jsem mohl vést syna Davida a dostal se mezi zajímavé lidi. Už tehdy jsem si říkal: tak budu trénovat juniory, maximálně dorost... Ale když pak dostanete šanci u velkého hokeje, tak vás to samozřejmě vtáhne. A jsem rád, že se dostavily i nějaké úspěchy.
Berete to tak, že už nemáte ohledně trénování další ambice?
Já si nestavím nějaké další cíle. Kdyby přišla nabídka od reprezentace, tak bych se jí samozřejmě nevyhýbal. Mohl bych si alespoň otestovat, jestli bych obstál. Ale nikdy mě nikdo konkrétně neoslovil a když se o tom často mluvilo, tak jsem to ani nebral moc vážně.
A co klubové angažmá v zahraničí, ani to vás neláká?
Zatím nebyly nějaké konkrétní nabídky. Ale třeba takové Rusko je myslím díky dobrým zkušenostem s českými trenéry v tomto směru do budoucna otevřenou možností. Byla by to určitá výzva.
Je reálné, že by ještě nějaký Evropan působil jako hlavní kouč v NHL?
Těžko. Myslím, že tohle si oni zase pečlivě hlídají. Jen Ivan Hlinka byl tak obrovská persona.
Mluví se o tom, že českému hokeji chybí konfrontace se zámořím. Kluby NHL se v poslední době chtějí hodně prezentovat v Evropě, přivítal byste třeba možnost opačné cesty, že by Sparta vyrazila na turné do zámoří?
Určitě bych se tomu nebránil, na klubové úrovni nemáme moc srovnání s Evropou nebo zámořím. Jako hráč jsem zažil zápasy v zámoří s reprezentačním b-týmem a člověku to hodně dalo. Tady si třeba někteří hráči myslí jak moc jsou dobří a pak zjistí někde na „farmě“, že jsou tam lepší hráči než oni.
Poslední dobou se vracejí ze zámoří hráči, kteří tam něco dokázali. Bude to případ i vašeho syna Davida?
Myslím, že ano, už kvůli rodině. A rád bych u toho jako trenér byl. Bylo by skvělé, kdybych mohl zase vést kluky jako on, Honza Hlaváč, nebo Jarda Hlinka.
Vy jste vyhrával tituly už jako hráč. Je velký rozdíl slavit to jako hokejista a pak jako trenér?
Už jako hráč jsem četl o bývalích hráčích, kteří byli úspěšní i jako trenéři, že je to pro trenéra mnohem těžší. A je to pravda. Jako hráč si hlídáte hlavně svoje výkony, zatímco jako trenér s tím žijete 24 hodin denně. Když vyhráváte, tak se vám pozitivní energie vrací, ale když ne... Z letošní sezóny jsem psychicky unavený tak, jak jsem nebyl za poslední dva roky.
Jak se z toho snažíte odreagovávat?
Zajdu třeba na rotoped, nebo si vlezu do sauny. Bydlím na vesnici, takže vyrazím také na procházky se psem. Letos bylo těch negativních myšlenek víc než těch pozitivních. Ale ta práce mě pořád baví. I když se v tom patláte...
